Vnitřní boj

Vnitřní boj 44.

18. září 2011 v 13:02 | Delight ^^
"Čau, Harry," ozvalo se za ním a Harry se překvapeně otočil. Za ním stál Neville, v ruce třímal nějakou zvláštní rostlinu, ve které černovlasý chlapec po delším zkoumání poznal žaberník, a z velké hnědé brašny mu vyčuhovala už na pohled těžká učebnice. Vypadal unaveně, ale přesto svým způsobem šťastně.
"Ahoj, Neville. Co tady děláš?" Pousmál se Harry a vybídl kamaráda, aby se posadil vedle něj.
"Musel jsem profesorce McGonagallové sehnat žaberník," svěřil se Neville a prstem ukázal do Temného lesa. Odhodil tašku z ramene a protáhl se, až mu zapraskaly klouby. Harry svraštil obočí.

Vnitřní boj 43.

16. září 2011 v 23:35 | Delight ^^
Atmosféra mezi nimi byla napjatá.
Ani jeden nevěděl, co říct. Teprve opožděně si začali uvědomovat trapnost situace, a jak asi celá tahle scéna musela vypadat. Harry rozpačitě hypnotizoval špinavou a udupanou zem pod sebou a začly jej ohromně zajímat tkaničky od bot. Nenápadně však pokukoval po Cho, která se dívala z okna za svou sovičkou, jež dávno zmizela v blankytně modrých oblacích, rozprostírajících se po obloze.
"Myslím, že bych měl jít." Pronesl Harry po několika minutách, když mu začalo to nekonečné ticho lézt na mozek. Nebyl na takové věci připravený, kdekoli a s kýmkoli byl, pokaždé měl téma k hovoru a málokdy se mu stalo, že by znervózněl natolik, aby ze sebe nevydal jediné slovo a paralyzovaně sledoval jedno jediné místo.

Vnitřní boj 42.

11. září 2011 v 0:19 | Delight ^^
"Ahoj, Harry," ozval se za ním tichý dívčí hlas. Harry sebou trhnul a otočil se.
Cho. Cho Changová. Harryho dávná láska, dívka snů. Co se pro ni natrápil.
"Ahoj, Cho," pozdravil ji taktéž a s úsměvem jí pohlédl do očí. "Co ty tady?"
Drobná černovláska rozpačitě mnula mezi prsty bělostnou obálku a plaše na Harryho pohlédla.
"Vlastně jsem tady chtěla jít poslat dopis mamince. Ale nemůžu najít svou sovu, hledala jsem ji už před několika dny." Pronesla smutně. "Doufala jsem, že tady bude. Že se třeba vrátila," pousmála se a s nadějí v očích se rozhlédla kolem. Vystoupala po schodech, na každém z nich se zastavila a pečlivě se rozhlížela po své malé hnědé sovičce.

Vnitřní boj 41.

10. září 2011 v 13:48 | Delight ^^
další díl VB... enjoy:)

Harry v knihovně ještě chvíli poseděl, jen tak aby se neřeklo si přečetl nějaké stránky z učebnic lektvarů, aby věděl alespoň něco do příští hodiny a Snape na něj neřval pořád dokola tu samou písničku - Pottere to, Pottere támto, Pottere tohle je špatně, Pottere takhle ne. Harrymu už z toho šla hlava kolem, bylo to pěkně nespravedlivé, nebýt toho, že Snape nenáviděl Jamese, měl by Harry mnohem lepší známky. Prostě si na něj jen tak zasedl, pokaždé si našel nějakou skulinku, aby mohl Harrymu opět za něco vynadat a v jeho esejích a domácích úkolech vyhledával co nejvíce maličkostí, za účelem mu snížit známku o jeden - nebo v lepším případě více - stupňů.
Taky si ještě chvíli popovídal s madame Pinceovou a pomohl jí uložit rozházené knihy, jakmile se ale do knihovny začali trousit ostatní studenti a hlasitě na sebe pokřikovat, raději se rozloučil a se slibem, že opět brzy přijde, vyšel ze dveří.

Vnitřní boj 40.

8. září 2011 v 19:48 | Delight ^^
A/N: Vnitřní boj má dnes kulatiny! ;D Tohle je už čtyřicátý díl, vůbec se mi nechce věřit, že tuhle povídku píšu už skoro rok. ;) Speciálně pro tyhle VB narozky jsem si připravila část, která by měla být o něco delší než ty ostatní, tak snad se bude líbit. ;)

"Už asi půjdu, musím ještě zařídit několik věcí..." odmlčel se Harry tajemně a pohlédl na Rona s Hermionou, kteří se už konečně přestali hádat a teď jejich tváře nabraly nádech zapadajícího slunce a oba dva zrychleně dýchali. Hermiona, která se po celou dobu rozpačitě dívala do země, rychle zvedla hlavu a dychtivě Harryho vyzvala, aby jí pověděl o svých plánech. Ten se však jen nejistě podíval po Ronovi a následně zavrtěl hlavou. Posunkem jí naznačil, že jí to vysvětlí jindy.
"Co si to tady ukazujete? O co jde?" Zbystřil najednou Ron a zaměřil se na Harryho s Hermionou, kteří na sebe spiklenecky mrkli a usmáli se. Harryho napadlo, že asi už i Hermiona ví o Dracových citech k němu, ale překvapivě mu to vůbec nevadilo. Alespoň když bude potřebovat poradit, má tady oporu. Jen mu bude ještě Hermiona muset něco objasnit.

Vnitřní boj 39.

7. září 2011 v 6:43 | Delight ^^
Cestou do Velké síně míjel studenty, mezi nimiž byl i Draco Malfoy - který na Harryho nenápadně pokukoval v domnění, že si toho černovlasý chlapec ani nevšimne - a Neville Longbottom. Když se Harry potkal s Nevillem, musel si opět vyslechnout dlouhou přednášku o mandragorách a důvodu, proč v druhém ročníku omdlel. Jako by to Harry sám nevěděl. Celou dobu ale předstíral, že jej to ohromně zajímá a téměř za každým slovem chápavě přikývl. Nebýt Rona a Hermiony, kteří mu přišli radostně sdělit, že viděli Crabbea s Goylem jak vystrašeně utíkají ze sklepení, Harry by se nikdy nedostal ze spárů Nevillových bylinek.
"Tos neviděl, kámo! Kdybys u toho byl..." Ron nedořekl a vybuchl smíchy. Hermiona se vší silou snažila udržet si vážnou tvář, šlo na ni ale poznat, že se hodně přemáhá a nejradši by se rozesmála stejně jako Ron. Harry se na oba dva pobaveně podíval a zakroutil hlavou.

Vnitřní boj 38.

3. září 2011 v 23:24 | Delight ^^
Harry sebou vylekaně trhnul a své smaragdové oči, skryté za kulatými brýlemi, obrátil ke dveřím.
Brumbál napodobil Harryho reakci a taktéž se zvědavě díval na dveře. Ty se po malém momentu prudce rozevřely a v nich stanul Lucius Malfoy s úlisným úšklebkem na tváři. Harry si jej přeměřil pohledem a neslyšně si odfrknul.
Malfoy měl na sobě černou elegantní čepici, zřejmě zbrusu novou, předražený černý hábit, pletený svetr s vyšívaným hadem na hrudi, úzké kalhoty a vysoké černé boty, které jej činily vyšším. V ruce držel stříbrnou hůl a vedle něj se zmučeně belhala malá domácí skřítka.
Chladně se rozhlédl po celé místnosti a hned poté svůj pohled upřel na Brumbála. Černovlasému chlapci nevěnoval nejmenší pozornost a bez jakékoli výzvy spustil svou dlouhou řeč.

Vnitřní boj 37.

1. září 2011 v 21:48 | Delight ^^
je tady další díl, není moc dlouhý, ale snad se vám bude líbit. předem bych chtěla upozornit, že se v něm nestane vůbec nic zásadního, je vcelku jen o Brumbálově minulosti, která je absolutně celá vymyšlená. proto bych chtěla předejít komentářům, ve kterých byste mě upozorňovali na to, že Brumbálovi rodiče se rozhodně nejmenovali Johnny a Melissa, a že jeho otec v žádném případě nebyl mudla. ;D je to opravdu jen smyšlenka, nic lepšího mě bohužel nenapadlo. dost keců, enjoy!

Brumbál nechal Harryho vybrečet se, svýma vševědoucíma očima se na něj soucitně díval a v duchu si vyčítal, že tímhle problémem přitížil dalšímu člověku.
"Rozumím ti víc než si myslíš..." ozval se tiše, když si černovlasý chlapec z tváře stíral poslední slzy a začínal se uklidňovat.
"Taky jsem na tom byl kdysi podobně," objasnil mu a zklamaně se pousmál.
Harry zbystřil a mokré ruce si ledabyle utřel do kalhot, pohledem profesora vybídnul, aby mu taky pověděl o své minulosti.

Vnitřní boj 36.

30. srpna 2011 v 22:55 | Delight ^^
další díl, doufám, že se bude líbit:) a doporučuju si pustit k tomuhle dílu písničku Mad World - tady . je krásná sama o sobě, a doufala jsem, že by mohla tomuhle dílu přivodit trochu lepší atmosféru.



Harryho první reakce se podobala Dobbymu, který po zjištění, že mu Lucius Malfoy 'daroval' ponožku, vykulil své velké oči a v jeho tváři se objevilo překvapení.
Přesně takhle Harry vypadal, pocity se v něm mísily a srdce mu začalo splašeně bít. To snad ani nemůže být pravda. Chtějí zavřít Bradavice? To bude ale znamenat, že se Harry vrátí k Dursleyovým a bude u nich muset bydlet. Kam jinam na školu by chodil, pokud ne do Bradavic?

Vnitřní boj 35.

29. srpna 2011 v 21:29 | Delight ^^
"No...vlastně..." Harry v tom šoku, který mu způsobil rozzuřený Hagrid, ani nevěděl, co má profesorovi odpovědět. Byl nervózní a v tuhle chvíli mu přišlo trapné přijít tady kvůli takové maličkosti, když se asi právě děly závažné věci. Připadal si, že bude Brumbálovi na obtíž, ale on jeho starosti nejspíš vycítil.
"Vidím, že tě něco trápí."
"Víte...já...chtěl jsem se zeptat, jestli nevíte něco nového ohledně Browna a komnaty? Slyšel jsem od Nevilla, že byl další rozhlas a já jsem jej bohužel promeškal," dodal Harry zkroušeně a zčervenal. Obtěžuje Brumbála svými starostmi, zatímco on zřejmě řeší důležitější problémy.
"No jistě, vzpomínám si, že jsem tě tam neviděl, Harry..." pousmál se profesor, i když jeho úsměv nevypadal zrovna dvakrát přesvědčivě.

Vnitřní boj 34.

28. srpna 2011 v 17:14 | Delight ^^
Ten den bylo počasí nevyzpytatelné. Ačkoli kolem sedmé ráno ještě svítilo sluníčko a donutilo všechny studenty vstanout ze svých postelí, kolem desáté hodiny dopolední se nebe začalo zatahovat a po obloze se hnaly černé mraky, které zakryly i tu velkou zářící kouli, která svými paprsky dávala najevo svou přítomnost. Když hodiny odbily dvanáctou, venku se hustě rozpršelo a bradavické pozemky se vyprázdnily. Nikomu se nechtělo v tom nečase trajdat venku, všichni si raději zalezli do svých kolejních místností, postelí nebo Velké síně.
Profesoři oznámili, že z jistých důvodů se veškeré dnešní hodiny ruší - přičemž Brumbál se netvářil zrovna dvakrát vesele - takže žáci dostali volno a mohli si dělat teoreticky co chtěli.

Vnitřní boj 33.

26. srpna 2011 v 1:42 | Delight ^^
Další díl VB. Všechny čtenáře (asi jich moc není, že? xD) bych chtěla tak trochu upozornit, že se Vnitřní boj blíží ke konci, zhruba tipuju, že dílů bude 40. I tak jsem s povídkou strávila už dlouhou dobu, a ačkoli to zní hrozně sobecky, už bych se jí ráda zbavila. xD Sice se mi píše dobře, mám ji ráda a všechno, ale začínala jsem ji psát už hodně dávno a v tu dobu jsem ani pomalu nevěděla, o čem píšu. Byly to takové moje začátky a já bych už ráda rozjela jinou vícedílovku, která by opravdu měla stát za to (což nebude xD) Teď už se ale pusťte do čtení. Enjoy!
*
Jak tak seděl na měkkém pohodlném křesle a pohledem hypnotizoval plameny vášnivě olizující dřevo a vydávající příjemný praskající zvuk, musel se zamyslet nad událostmi uplynulého dne. Byl tak zmatený, nedokázal ty pocity ani popsat, cítil se jako v nějaké pohádce nebo nepodařeném filmu, jako by snad měl naplánovaný bizarní a neobvyklý scénář a dostal za úkol svou roli splnit přesně podle pokynů. Tohle ale není žádné snění ani filmové plátno, jen krutá realita, ač se v ní dějou zvláštní a nepřirozené věci.

Vnitřní boj 32.

23. srpna 2011 v 12:22 | Delight ^^
Několik minut Harry s Ginny mlčky seděli na chladné zemi a oba dva byli zabraní do svých myšlenek. Černovlasý chlapec se sám v sobě nevyznal, vlastně byl rád, když se dozvěděl, že je do něj Draco zamilovaný, na druhou stranu ale nevěděl proč. On přece nemůže být gay, sice už se mu několik kluků líbilo, ale jenom kamarádsky. Pokaždé chodil s holkou a nikdy ne s klukem.
"No nic, Harry," začala se najednou sbírat Ginny ze země, "asi bych už měla jít a ty nejspíš taky. Filch tady chodí tak kolem jedenácté kontrolovat, jestli tady nikdo není, a kdyby nás tady viděl, tak by to nebylo vůbec dobré."
Harry přikývl a napodobil svou kamarádku. Sešli kamenné točité schody a celou cestu spolu nepromluvili ani slovo. Teprve, když se nepozorovaně ocitli před hradem a Ginny se chystala vejít dovnitř, Harry ji chytil za zápěstí.

Vnitřní boj 31.

22. srpna 2011 v 22:06 | Delight ^^
Ten pohled Harryho zpočátku trochu zarazil, nedal ale na sobě nic znát, a tak ke kamarádce pomalu došel a trochu váhavě ji objal. Nechtěl, ať si od toho Ginny něco slibuje, bral ji opravdu jenom jako skvělou holku, která mu vždy pomohla a měl ji rád, nic víc v tom ale nebylo. Když se od sebe po několika sekundách odtáhli, Ginny jej vyzvala, ať si sedne. Nikde nebyly žádné židle, a tak se oba dva usadili na chladivou zem a Harry pohledem vybídl kamarádku, ať mu konečně řekne tu novou informaci, kterou pro něj měla.
"Takže...," pousmála se Ginny trochu rozpačitě a i přes venkovní tmu mohl Harry spatřit, jak se jí začervenaly tváře. "Sice už to možná víš, ale stejně jsem ti to chtěla radši říct... o samotě, protože nevím, jestli by bylo dobré, kdyby se o tom dozvěděl ještě někdo jiný."

Vnitřní boj 30.

21. srpna 2011 v 17:03 | Delight ^^
*U Harryho*
'To jsem teda opravdu nepochopil. Malfoy měl dneska nějakou zvláštní náladu, ale nejspíš neměl jinou zábavu, než na mě pořád koukat. Nic jinýho v tom nevidím,' přemýšlel Harry, zatímco byl na cestě do Brumbálovy pracovny. Doufal jen, že profesor nebude spát, protože s ním potřeboval nutně mluvit ohledně komnaty a minule se na sraz opět nedostavil. Cesta k pracovně mu ale dnes očividně nebyla přána. Sotva Harry vstoupil na jedno schodiště, rozhýbalo se přesně na opačnou stranu, než Harry potřeboval, a on se ocitl ve druhém patře. Měl dvě možnosti - buď se dostat zpátky anebo o patro výše, kde počkat na další schody. Rozhodl se pro druhou možnost. Jako naschvál se ale schodiště nejméně pět minut nehýbalo, a když na něj Harry konečně vstoupil, změnilo směr úplně. Černovlasý chlapec vůbec nevnímal, kam ho schody vedou, jak byl naštvaný. Dnes měl i tak starostí plnou hlavu a jeho nervy byly docela podrážděné, navíc si neustále hlídal čas schůzky s Ginny, aby se neopozdil. Když ho schodiště konečně dovezlo na plošinu, vypadalo to, že se právě nachází někde úplně na opačné straně, než stál Brumbálův kabinet.

Vnitřní boj 29.

20. srpna 2011 v 14:35 | Delight ^^
Další díl. Psala jsem ho docela narychlo, ale snad se vám bude aspoň trochu líbit :-)

Draco chvíli jen tak zaraženě stál neschopen slova. Jakmile se ale trochu vzpamatoval, začal si hned nadávat do debilů, pitomců a idiotů.
'Draco, jak můžeš být tak zabedněný! Teď ses pěkně ztrapnil, a nejen před Potterem, ale i před tím chudákem Weasleym!' V duchu si vlepil pořádnou facku a byl na sebe tak naštvaný, až se mu do očí draly slzy.
'Sakra, sakra sakra! Pěkně jsi to podělal, opravdu paráda! Styď se!' Napomenul sám sebe a zamrkal ve snaze zahnat ty drobné slané kapky, které pracně usilovaly o to, aby se dostaly z těch šedých krystalek na svobodu. Draco nevěděl, kam teď půjde, neměl určený žádný cíl. Vlastně se ani pořádně nenajedl, ale zpátky do Velké síně se vracet nechtěl. Co by asi řekl Blaise, kdyby ho viděl v takovém stavu?

Vnitřní boj 28.

19. srpna 2011 v 15:52 | Delight ^^
"Harry...shání tě-" nedořekl větu, protože jakmile spatřil Malfoye sedícího na zemi, hlasitě se rozesmál.
"Čemu se směješ, Wízlánku?" Osopil se na něj Draco, když se konečně jakš-takš dokázal udržet na nohou a zamračil se. Ron ale nebyl schopný slova, smál se, až se za břicho popadal. Malfoy pohlédl na Harryho, a když spatřil, že už mu taky začínají cukat koutky, začal zuřit.
"Čemu se, sakra, smějete? Nevidím tady nic vtipného!" Zatnul ruce v pěst a zamračil se. Zase začínal bojovat sám se sebou. Vždyť přece utíkal proto, aby našel Harryho. Teď ho tady má, a nezmůže se na nic jiného než na nadávky. Proč? Proč to tak je? Teprve teď mu došlo, jak od něho bylo trapné a neuvážené vyhrnout se rychle za Harrym, jen proto, aby ho našel. Stejně když se to nakonec povedlo, skončilo to prekérní situací, která pro něj byla dost nepříjemná. Ani neměl připravené, co by mu řekl. 'Příště si budu muset všechno pořádně promyslet,' umínil si Draco.

Vnitřní boj 27.

19. srpna 2011 v 0:15 | Delight ^^
Dalších dobrých pět minut se zabýval svým rozhodnutím. Na jednu stranu mu přišlo trapné se vtírat, navíc k Potterovi, ale na druhou stranu měl nepředstavitelnou chuť začít s ním rozhovor buď nějakým rádoby omylem, nebo prostě jen tak na něj začít mluvit. Draco si taky moc dobře uvědomoval, že by si rád s Harrym popovídal i jako kamarád s kamarádem, ale sám věděl, že by na to nikdy nesebral odvahu. Kromě toho - Harry by asi jeho nadšení nesdílel.
Jak tak zamyšleně uvažoval, ani si nevšimnul, že objekt jeho myšlenek už dávno vyšel z Velké síně.
Blaise vedle něj se vševědoucně usmíval, když už věděl o Dracově tajemství, nebylo co skrývat.
"Myslím, že je na cestě do knihovny. Pokud ho chceš stihnout, měl bys už radši jít," ozval se potichu Blaise a povzbudivě na něj mrknul, když zporovoval, jak se blonďák toužebně dívá na - teď už prázdné - místo u stolu. Draco se po něm překvapeně ohlédl a už už se nadechoval k otázce, když ho ale Blaise gestem dělej-nezdržuj-se skoro vyhodil z Velké síně. Pobaveně sledoval, jak Draco rychle uhání pryč a pak jen zakroutil hlavou a sklonil se ke své porci.

Vnitřní boj 26.

18. srpna 2011 v 20:41 | Delight ^^
Další díl VB. Je docela krátký, něco jako vsuvka. Přesto doufám, že se vám bude líbit.

Draco seděl u dlouhého prostřeného stolu a pohledem hypnotizoval všechno jídlo, na které jen dohlédl. Nevěděl proč, ale z představy, že by měl právě v tuhle chvíli jíst, se mu dělalo špatně. Žaludek měl sevřený a cítil se unaveně. Aby toho nebylo málo, neustále se v mysli vracel k Harrymu. Díky tomu se mu podařilo ignorovat křičící Pansy a opět se hádajícího Crabbea s Goylem.
'Přehnal jsi to. Neměl jsi ho vůbec budit, teď na tebe bude pěkně naštvaný...' ozýval se jeden hlásek v jeho hlavě. Téměř okamžitě mu ale ten druhý začal odporovat.

Vnitřní boj 25.

17. srpna 2011 v 2:10 | Delight ^^
K jeho velkému zklamání už se ale ve snu nevrátil k té tajemné postavě, kterou si přál znovu spatřit a odhalit její identitu. Když se znovu probudil, venku již byla docela tma. Harry si protřel oči a unaveně se protáhnul, ale o pár sekund později vyletěl do vzduchu, jako by mu u zadku hořela koudel - uvědomil si, že propásnul všechny hodiny, které měl dnes navštívit. 'Profesorka McGonagallová určitě není ráda z mé nepřítomnosti v přeměňování,' pomyslel si vyděšeně Harry, a v mysli mu vyvstanula další myšlenka na profesora Binnse, který se jej stále dokola ptá na jednu a tu stejnou otázku - Kde jste byl, pane Pottere a proč jste nepřišel.
Profesor Binns byl vlastně duch a vyučoval Dějiny čar a kouzel. Jeho hodiny by se daly spíš než vyučování nazvat 'Spací doba,' protože většina studentů místo poslouchání nezajímavého výkladu a opisování si naškrábaných poznámek usínala jeden po druhém a do konce hodiny se neprobudili. Jediný člověk, který dokázal vnímat profesorovo vysvětlování, byla Hermiona. S nastraženýma ušima a rozšířenýma zorničkama zaujatě poslouchala každou jeho větu a pohledem mu visela na rtech. Když se psal nějaký test nebo se dělaly zkoušky z Dějin, všichni chodili k Hermioně, aby jim dala opsat své zápisky a pomohla jim s učivem.

Vnitřní boj 24.

16. srpna 2011 v 0:43 | Delight ^^
"Vůbec mě neznáš, Pottere, ale děláš, jako bysme se znali už odjakživa. Opravdu pozoruhodné, že mě soudí zrovna člověk, který o mě neví absolutně nic." Obhajoval se Draco a důležitě máchal rukama na důkaz svých slov.
"Bacha, ať mi nevypíchneš oko, Malfoyi." Neodpustil si škodolibou poznámku Harry a rozhodl se radši neodpovídat na Dracovy argumenty. "A teď, když dovolíš... chtěl bych spát, takže mohl bys laskavě zvednout svůj ctěný zadek ze země a odporoučet se pryč? Děkuji." Poznamenal ještě, když si vedle něj Malfoy drze sednul.
"Ale ale, to se podívejme, slavný Harry Potter nemá ani na vlastní postel, že musí vyspávat jako bezdomovec pod stromem? Neuvěřitelné, kdo by to byl řekl!" Uchechtl se posměšně Draco a významně se zadíval na černovlasého chlapce sedícího vedle něj, který právě rudnul vzteky.
"Opravdu vtipné, Malfoyi, nikdy jsem se více nepobavil. A není ti trochu trapné bavit se s bezdomovci? Co by na to řekl tvůj otec? Asi by nebyl příliš nadšený, že?" Ušklíbnul se Harry a pomyslel si něco o nevychovaných aristokratických snobech.
Draco už radši neodpověděl.

Vnitřní boj 23.

31. července 2011 v 18:19 | Delight ^^
Cestou zpět k východu z učebny se ještě podíval na svého spolusedícího s jasným zadostiučením, snad jako by mu chtěl říct - "Tohle ti nevyšlo, Malfoyi." Blonďatý aristokrat mu pohled rozzuřeně oplatil, to už ale Harry neviděl.
Když vyšel ze sklepení, ihned ho do očí praštilo ostré sluneční světlo. Chvíli mu trvalo, než si zvyknul, ale potom se rozhodl, že si zajde k jezeru. Zatím neměl co na práci, protože ho Snape z hodiny pustil dnes dříve a Harry se rozhodl využít chvíle volného času k tomu, aby se natáhl pod velký rozvětvený dub, stojící u jezera.
Bradavické pozemky byly prázdné, dnes se nemusel prodírat davem ostatních studentů, většinou Zmijozelských, kteří mu bezohledně křižovali cestu a s hlasitými nadávkami ("Uhni, Pottere!", "Nevidíš že spěchám?") pospíchali na vyučování. Teď tady byl úplně sám, všichni ostatní byli ještě na svých hodinách. Jeho kroky mířily k největšímu stromu široko daleko. Kamkoli se podíval, tenhle letitý dub byl rozhodně nejvyšší, se spoustou větví a pevnou kůrou. Harry tady chodil pokaždé, když hledal nějaké rozptýlení nebo chtěl utéct od všech problémů, které ho svazovaly.

Vnitřní boj 22.

30. července 2011 v 1:12 | Delight ^^
Učebna lektvarů byla toho dne ještě ponuřejší a zachmuřenější, než kdy jindy. Těch pár oken, které v místnosti byly, dnes překrývaly černé závěsy, takže celá místnost byla zahalena ve tmě.
Když do ní Draco přicházel, upřímně se podivil, jak asi mají vařit lektvary, když si neviděl ani na špičku vlastního nosu. Posadil se do své lavice, a čekal, až přijdou ostatní studenti. Na tuhle hodinu s Nebelvírem se opravdu netěšil, musel zase sedět vedle toho prokletého Pottera a snášet jeho věčné šťouchání do Dracovy ruky.
Přesně ve chvíli, kdy vešel černovlasý chlapec s jizvou na čele do učebny, Snape mávnutím hůlky odsunul závěsy a posadil se ke svému profesorskému stolu. Všichni žáci si překryli tváře, protože nečekané ostré světlo jim nepříjemně bilo do očí.
Snape na ně ale nebral žádné ohledy.
"Dnešním lektvarem, který budete mít za úkol namíchat, je Sluneční lektvar. Jeho přípravu vám napíši na tabuli."

Vnitřní boj 21.

29. července 2011 v 16:08 | Delight ^^
Párkrát přešel tam a zpátky kolem nehezky vyhlížející zdi, a usilovně myslel na to, jak by měla Komnata nejvyšší potřeby vypadat. Netrvalo dlouho, a objevily se před ním vysoké železné dveře černé barvy. Draco se rozhlédl po chodbě, aby se ujistil, že ho žádný ze studentů nesledoval, a vstoupil dovnitř.
Nepopsatelná vůně skořice a vanilky, vznášející se v příjemně zařízené místnosti, Draca uhodila do nosu hned, když do ní vkročil. Přímo naproti vstupním dveřím stál velký cihlový krb, ve kterém vesele plápolal oheň a plameny se mezi sebou vášnivě proplétaly. Sametový vínově červený koberec pyšně dominoval celé místnosti, a na něm stála měkká a pohodlná sedačka stříbrné barvy. Obrazy neznámých kouzelníků se na něj usmívaly a mávaly na něj.
Draco se cítil jako v ráji a na chvíli zapomněl na svou malfoyovskou nevděčnou povahu, a zasněně se tady rozhlédl. Další věc, která ho upoutala, byl velký skleněný lustr, který odrážel světlo proudící dovnitř vysokými okny s čistými bílými záclonami. Lustr zabíral asi polovinu stropu, Dracovi z něj přecházely oči.
Posadil se na sedačku a zahleděl se do ohně.

Vnitřní boj 20.

12. února 2011 v 11:04 | Delight ^^
Draca najednou přešla veškerá chuť. Odešla tak rychle, jak na něj přišla. Nedokázal snídat, když se na něj všichni dívali, připadal si nervózně a v krku měl knedlík. Navztekaně praštil s jídlem a co nejrychleji vstal od stolu.
"Draco, co to vyvádíš?" Sykl na něj Blaise a s omluvným úsměvem se rozhlížel po Velké síni, jako by chtěl omluvit Dracovo chování. "Sedni si zpátky! Dáš jim záminku, aby si o tobě mysleli ještě horší věci." Draco si nedal říct. Nevydržel to tady, cítil se neuvěřitelně nepříjemně, studenti si mezi sebou už i začali povídat, ukazovat si na něj a smát se. Co nejrychleji se vydal pryč ze síně.
Cestou stihl zakopnout o rozevřenou učebnici s neuvěřitelně malými písmeny a politými rohy. Odolal pokušení sebrat ji, a dále kráčel, jako by se vůbec nic nestalo.
 
 

Reklama