Jednorázovky

Draco trochu jinak

6. ledna 2015 v 21:25 | Delight ^^
Info: Tuto povídku jsem napsala již v roce 2010, teď jsem si ji po dlouhé době přečetla a rozhodla jsem se ji trochu upravit, aby dávala alespoň nějaký smysl a nedělala mi na blogu takovou ostudu. :) Snad se vám upravená verze bude líbit více, než ta předchozí (ovšem pokud jste ji četli)
Pairing: slashové fanynky určitě objeví náznak Draco/Harry ^^


Draco seděl ve Velké síni. Na dlouhých, dřevěných stolech byly postaveny nejrůznější druhy snídaňového jídla; od sýrových toustů, zabírající prostředek stolu, přes vajíčka, šunku, zeleninu a další přílohy, umístěné na levé straně, až po karamelové sušenky, ovoce a ořechové buchty, kterých měl každý student dostatek na svém talíři. Stoly se prohýbaly množstvím jídla a celá místnost se blýskala odrazy příborů, které na ně vrhalo velké stropní osvětlení a svíčky zavěšené podél zdí. Nože a vidličky cinkaly o sebe, někdy Draco zaslechl nepříjemný zvuk, to když někomu spadl příbor na podlahu. Ve Velké síni se ozývaly hlasy hovořících lidí, které blonďatému chlapci šly na nervy. Ačkoli všichni v místnosti snídali nebo se bavili, Draco se na jídlo nemohl ani podívat. Seděl opřený na nepohodlné, tvrdé židli v zadní části zmijozelského jídelního stolu a otráveným pohledem zkoumal ostatní studenty.

The Triangle

10. června 2012 v 18:40 | Delight ^^
Info: Po hodně dlouhé době, kdy jsem se konečně odhodlala vrátit se na chvíli opět sem na blog, jsem taky sepsala další povídku. Její konec je vlastně takový konec-nekonec, není to uzavřená povídka, ale je to jednorázovka, to znamená, že s největší pravděpodobností už pokračovat nebude. Nezabijte mě za ten otevřený konec, ale aspoň si každý může domyslet podle své vlastní fantazie, jak to asi bylo dál.
Pairing: Harry/Ginny + náznakem Harry/DracoD
Doporučuji si k povídce poslechnout tuhle písničku.


"Já jsem ti věřila, Harry. Věřila jsem ti a ty jsi mou důvěru zneužil."
"To není pravda! Poslouchej mě-"
"Tady už není nic k vysvětlování, mezi náma je konec."
"Ginny, počkej, nech mě to vysvětlit! Prosím, já tě nechci ztratit!"
"Na to jsi měl myslet dříve, než jsi vzal ten deník..."
"Já jsem ho ale nevzal, tak proč mi nevěříš?"
U blankytně modrého jezera na bradavických pozemcích stály dvě rozhádané osoby a jejich hlasy se rozléhaly do okolí. Dívka, jejíž vlasy zářily jasně rudou barvou, měla ve tváři výraz naprostého pohrdání, který ovšem nedokázal skrýt pocit lítosti a zrady. Ruce si nepřístupně křížila na hrudi na důkaz vzdoru a tím dávala najevo svůj vztek. Naproti ní stál nervózní chlapec s havraními rozčepýřenými vlasy a pohledem hypnotizoval své černobílé tkaničky, nedokázal zvednout hlavu a pohlédnout jí do očí, bál se co v nich spatří, bál se těch dvou duhovek plných zloby a výčitek.

Kiss me!

7. června 2012 v 19:31 | Delight ^^
Info: Musím se přiznat, že tuhle povídku jsem psala už v roce 2009, takže podle toho taky vypadá. Je ale přece jenom v něčem trochu rozdílná než všechny ostatní, protože v ní nemají Draco ani Harry žádné magické schopnosti - nebo možná mají, ale v téhle povídce nejsou zmíněny - a je to vlastně taková povídka z mého pubertálního života před třemi lety. Psala jsem ji na stránku www.twincest.blog.cz pod postavami Billa a Toma z Tokio Hotel, teď jsem se ale rozhodla ji přepsat. Není vhodná pro osoby, které preferují smysluplné povídky, protože tohle je spíš taková oddechovka pro nudný večer. Řekněme, že z Harryho Pottera jsem udělala pako a z Malfoye druhého Ronalda.
Pairing: Harry/Draco



"Ne! Rone, přestaň! Já tam nemůžu jít...Bože, on se na mě dívá. Ježiši to je trapas... Dneska jsem se ani neučesal. Rone, jdeme domů..." Táhnul Harry svého nejlepšího kamaráda z velkého školního hřiště.
"Trapas máš akorát teď sám kvůli sobě. Vyvádíš tady jak malé dítě. Co se ti na něm vůbec líbí? Takový namachrovaný frajer!" Ron nechápavě zvednul obočí a očima loupnul po vysokém blonďákovi.
"Je nádhernej," vzdychnul Harry zasněně, "a usmál se na mě!"
Ron se rozchechtal. "Ty jsi psycho. Víš co, pojď dovnitř. Když už jsem vzal ten míč, tak ať ho aspoň využijem."
"No tak dobře... ale kdyžtak ...nebudeš se ho snažit sbalit, viď že ne?" kousnul se Harry do rtu a nejistě se na Rona podíval.
"Harry, to že jsem gay neznamená, že se mi bude líbit každý blbeček, na kterýho narazím. Navíc když jde o Malfoye."
Harry kamarádův nepříliš milý komentář ignoroval."Půjdeme k brance, naštěstí je alespoň jedna z nich volná, tak si můžem chvíli kopat." Rozhodl Harry a rázným krokem nakráčel do brány, přičemž pokynul Ronovi, aby se postavil naproti němu.
"Ronalde! Kde stojíš, prosím tě!" Ohradil se zděšeně.
"No kde bych stál? Naproti tobě," opáčil Ron.
"Musíš jít na tu bílou čáru."
"Dobře."
"A kopej mi ten míč, já se budu snažit ho chytit."
"To by mě nenapadlo, kamaráde! Seš fakt třída!"
"Ha, ha, ha. Vtipný. Dělej, kopej už."

Sacrifice

29. srpna 2011 v 0:37 | Delight ^^
Info: Tahle povídka je docela krátká a je o vztahu Sasukeho a Naruta. Nevím, jestli se vám bude líbit, ale je to moje první povídka co se týká SasuNaru, tak mě prosím neukamenujte. ;D Kdo čeká nějaký skvělý výkon, raději byste si ji ani neměli číst. Je úplně obyčejná a ničím nezajímavá, ale pro ty, kteří se teda rozhodli si ji přečíst, přeju příjemné počtení.
Pairing: Sasuke/Naruto



"Musím jít. Kdyby mě s tebou viděla Sakura, bylo by zle."
Sasuke pohladil Naruta po tváři a omluvně se na něj usmál. Věděl, že Naruto nerad tyhle věcí slyší, ale byla to jejich domluva a oni ji museli respektovat.
"Proč jí prostě neřekneš pravdu? Proč se pořád musíme skrývat?" Ozval se blonďatý chlapec tiše, i když moc dobře věděl, že protestovat ani nemá cenu.
Sasuke si povzdychl.
"Naruto, už jsem ti to vysvětloval. Tohle jsou naše pravidla, chápeš? Naše dohoda, podle které se musíme řídit, ať se nám to líbí nebo ne."

Just do it!

20. srpna 2011 v 15:17 | Delight ^^
Info: Taakže, na začátek bych chtěla říct, že tahle povídka vznikla opravdu jenom ze srandy a z nudy :-D A to jako upřímně, spousta věcí se tam nebude shodovat a stejně si myslím, že by se většina postav ve filmu zachovala jinak... jde tam jen o ten děj (který je stejně nesmyslný, ale tak co) :-D Komentáře a připomínky jen uvítám, a kritiku samozřejmě taky... :-D Stejně tahle povídka si ji zaslouží. :-D
Pairing: Harry/Draco



"Na co ještě čekáš? Pět let ses takhle trápil. A on taky. Neměl bys už dále otálet. Přece sám moc dobře vidíš, jak se na tebe pořád kouká, usmívá a snaží se ti naznačit, že nemá chuť se jen hádat."
"Ale já nevím. Co když si to všechno jenom nalhávám, a když se mu přiznám, vykecá to celé škole, a nejenže z toho budu mít problém, ale taky velký trapas?"
"Nejsem jediná, která tě k tomuhle přemlouvá. Většina lidí už to stejně ví."
Harry se zarazil. Na chvíli se nad jejími slovy zamyslel, musel ale uznat, že má pravdu. Hermiona si zřejmě jeho vylekaného pohledu všimla. "Myslíš, že jsi nenápadný? Jde to poznat, takhle se zamilovaní lidi chovají." Oznámila mu bezděčně, jako by celou dobu mluvili o počasí. Harry se nevěřícně zašklebil a otočil se, jestli náhodou někdo neposlouchá.
"Mám nápad..." usmála se najednou a něco mu zašeptala do ucha.
Chvíli váhal, nakonec ale nepřesvědčeně přikývnul a umínil si, že se na to stejně nakonec vykašle a přece jen Hermionu ošálí.
"Teď už bychom měli jít. Pojď, domluvila jsem se s Ronem, že o půl jedné na nás bude čekat ve Velké síni. Máme spoždění."

Sny se plní...nebo ne?

20. srpna 2011 v 0:22 | Delight ^^
Info: Konečně jsem povídku dopsala! Chtěla bych na úvod říct, že tam určitě budou nějaké nesrovnalosti s filmem, tak mě za to prosím neukamenujte. Povídku jsem psala během poslechu smutné písničky, a vám, čtenářům, doporučuji totéž. Doufám, že se povídka bude líbit, přestože je tentokrát napsána pro jeden z méně obvyklých pairingů.
Pairing: Fred/George




Venku se začínalo stmívat a obloha, která byla do teď blankytně modrá, se začala zaplňovat černými mraky, které se křižovaly přes sebe a razily si cestu dopředu. Sluníčko zalezlo a předalo žezlo měsíci, který v podobě velké zářící koule pyšně hlídkoval na tmavém nebi.
V Doupěti panovala příjemná, avšak trochu chaotická atmosféra. Paní Weasleyová v přízemí chystala večeři a povídala si se svým manželem, který jí většinou odpovídal jen krátkými větami, protože sledoval mudlovský fotbal a nevnímal svět okolo. Ron s Ginny hráli kouzelnické šachy a Ron zatím pokaždé vyhrál, takže Ginny už měla nervy na pochodu a čím dál víc se snažila, aby svého bratra konečně porazila. Percy seděl ve své pracovně a vyřizoval dopisy pro ministerstvo, takže co chvíli z jeho okna vyletěla postarší, avšak energická sova s hnědými pírky a o několik hodin později byla zase zpět. Paní Weasleyová už si svému staršímu synovi šla postěžovat, protože Errol - jak se sovička jmenovala - už byla napůl slepá, takže místo aby vletěla dovnitř otevřeným oknem, pokaždé narazila do skla, což způsobilo nepříjemnou ránu. Molly se vždy vylekala a jednou dokonce vylila gulášovou polívku přímo na zem, jak ji sova vyděsila. George občas pomáhal mamce s vařením, jinak ale seděl na kuchyňské židli a četl si objemnou knihu o bradavických zakladatelích.
Každý měl co na práci a každý byl v dobré náladě, jen Fred ne.

Láska nezná hranice

2. srpna 2011 v 0:23 | Delight ^^
Info: Povídka vznikla ve špatné náladě, takže nečekejte žádnou vtipkovanou komedii. Je docela krátká, ale přesto doufám, že se vám aspoň trochu zalíbí.
Pairing: Draco/Harry



Dvě slova.
Dvě neskutečně silná slova.
'Navždy spolu.'
Jak často jsi mi to říkával? Každý den, když jsme se spolu mazlili, když jsme leželi v objetí nebo se procházeli při západu slunce ruku v ruce. Znělo to od tebe tak něžně, tak přesvědčivě... Byl sis tím tak jistý, jako ničím jiným. Jako by nás nemohlo nic rozdělit.
A já ti důvěřoval. Věřil jsem všemu, co jsi mi sliboval, měl jsi mě ve své moci a moc dobře jsi to věděl. Věděl jsi, že udělám vše, co mi řekneš. Že bych za tebe klidně i položil život.
Teprve teď si uvědomuju, jak to ode mě bylo hloupé a naivní.

Domek na stromě

18. ledna 2011 v 18:44 | Delight ^^
Info: Trochu depresivní povídka, laděná do smuteční atmosféry. Příběh se píše po Dracově odchodu.
Pairing: Draco/Harry



Tohle místo je jedno z mých nejoblíbenějších. Mám to tady rád. Dokonalá vůně dřeva mísící se s lehkým podzimním vánkem je jako lék na moje zlomené srdce, které jsi tak nelítostně rozbil na několik tisíc kousků. Když mě teplé sluneční paprsky lechtají na obličeji a slyším šum hrdého lesního listí, připadám si jako v ráji a zároveň v pekle. Tady jsou uloženy jedny z nejkrásnějších chvílí mého života, vzpomínky, které už mi nikdo nevezme a vždycky si je budu opatrovat.
Ačkoli mi slzy stékají dolů po obličeji a s lehkým kapáním dopadají na tvrdé dřevo, jsem šťastný. Přejíždím po dřevěných stěnách tak lehce, jako by se mi měly pod rukama rozpadnout jako křehká porcelánová panenka. Nožem jsou tady vyryté naše iniciály. DM + HP forever. Tolik slibů o věčné lásce jsme si šeptali při našem prvním milování. Utíkal jsem tady před svými problémy. Kdykoli jsem měl nějaké trápení, přišel jsem sem, a hned mi bylo lépe.

Ztracená láska

2. prosince 2010 v 19:34 | Delight ^^
Info: Předem bych chtěla upozornit, že se nejedná o žádný fluff nebo zaláskovaný románek. Je to spíš tragédie, ale chtěla bych ještě říct, že Harryho reakce v téhle povídce bude poněkud přehnaná. Dá se říct, že se jedná o OOC, protože skutečný Harry Potter by se určitě zachoval jinak.
Pairing: Draco/Harry



Harry stál na jedné z nejvyšších věží v New Yorku, slzy se mu valily po tvářích a v mrazu se měnily na zmrzlý led. Podíval se dolů, a zatoužil udělat ten jeden krok. Ten jeden, jediný, který ho zachrání před vším utrpením, které si prožil, díky kterému bude mít věčný klid. A zavzpomínal.
***
Pro všechny byl den, jako každý jiný. Všichni se procházeli po náměstí, nakupovali dárky na Vánoce, smáli se s přáteli, nebo jen tak bezcílně bloumali kolem. Pro něj byl ale tenhle den velmi důležitý, první výročí jeho vztahu s Dracem. Upřímně se divil, že to spolu vydrželi tak dlouho. Draco byl totiž nemalý sukničkář, a nejednou už ho našel s nějakým chlapcem nebo dívkou u něj v posteli. To byly potom doma scény, doprošování, omluvy, trucování, pláč… Poslední měsíc už se ale Draco ovládal, ujistil Harryho, že nikoho jiného nemiluje, že on je pro něj nejdůležitější. Tenhle týden se sice choval trochu odtažitě, Harry ale přece jen doufal, že nezapomněl na dnešní důležité datum.
 
 

Reklama