The Triangle

10. června 2012 v 18:40 | Delight ^^ |  Jednorázovky
Info: Po hodně dlouhé době, kdy jsem se konečně odhodlala vrátit se na chvíli opět sem na blog, jsem taky sepsala další povídku. Její konec je vlastně takový konec-nekonec, není to uzavřená povídka, ale je to jednorázovka, to znamená, že s největší pravděpodobností už pokračovat nebude. Nezabijte mě za ten otevřený konec, ale aspoň si každý může domyslet podle své vlastní fantazie, jak to asi bylo dál.
Pairing: Harry/Ginny + náznakem Harry/DracoD
Doporučuji si k povídce poslechnout tuhle písničku.


"Já jsem ti věřila, Harry. Věřila jsem ti a ty jsi mou důvěru zneužil."
"To není pravda! Poslouchej mě-"
"Tady už není nic k vysvětlování, mezi náma je konec."
"Ginny, počkej, nech mě to vysvětlit! Prosím, já tě nechci ztratit!"
"Na to jsi měl myslet dříve, než jsi vzal ten deník..."
"Já jsem ho ale nevzal, tak proč mi nevěříš?"
U blankytně modrého jezera na bradavických pozemcích stály dvě rozhádané osoby a jejich hlasy se rozléhaly do okolí. Dívka, jejíž vlasy zářily jasně rudou barvou, měla ve tváři výraz naprostého pohrdání, který ovšem nedokázal skrýt pocit lítosti a zrady. Ruce si nepřístupně křížila na hrudi na důkaz vzdoru a tím dávala najevo svůj vztek. Naproti ní stál nervózní chlapec s havraními rozčepýřenými vlasy a pohledem hypnotizoval své černobílé tkaničky, nedokázal zvednout hlavu a pohlédnout jí do očí, bál se co v nich spatří, bál se těch dvou duhovek plných zloby a výčitek.


Ginny se otočila k Harrymu zády, ale ještě než odešla, zastavila se na místě. Nevěděla, co by měla říct, nechtěla o něj přijít, ale jeho chování v poslední době přesahovalo všechny možné hranice, které ona byla schopna tolerovat. Tolikrát už mu odpustila a on jí už tolikrát slíbil, že se to změní, ale den ode dne to bylo jen horší. Nemělo cenu to dále protahovat a naivně doufat v lepší začátky, nebyli už malé děti, kterým stačilo pár konejšivých slůvek a všechno se dalo do pořádku. Tady šlo o vztah, který už utrpěl nesčetné šrámy a jizvy, které ho poznamenaly. Byl to důvod, proč tady teď stáli naproti sobě a přemýšleli, co říct? Možná. Čas jako by se zastavil, jako by teď existovali jen oni dva a jejich divoké myšlenky, které jim vířily hlavou jako neposedná změť nesmyslných útržků, které nedávaly sebemenší smysl. Harry se díval před sebe na dívku, kterou vroucně miloval, do jeho tajných snů se ale vkrádal ještě někdo jiný, než ona. Pociťoval ten neodbytný pocit viny, který se k němu v posledních dnech dostavoval až nezvykle často, věděl, že jí ublížil a kdyby mohl, vrátil by to zpět, ale to nebylo možné. Proč tehdy neuvažoval rozumně, proč měl v hlavě ten aristokratický obličej s dokonale vykrojenými rty, plavými vlasy a úzkou špičatou bradou? Proč nad ním tak často přemýšlel? Na tyhle otázky Harry neznal odpověď. Nebo možná ano, ale jeho hrdost a poslední zbytek zdravého rozumu mu nedovolovali si to přiznat.
"Ginny..." Začal, ale nedořekl, hlas se mu zlomil hned po prvním slově. Nechtěl se rozbrečet, nechtěl ukázat svou slabost. Cítil ten nepříjemný pocit, když se mu slzy hrnuly do očí a on se je snažil zastavit mrkáním, věděl ale, že jim nevydrží dlouho odolávat.
"Harry, podívej. Já tě miluju a ty to víš, záleží mi na tobě a mrzí mě to, co ti teď řeknu. Ale my dva spolu nemůžeme být. Prostě to nejde. Nevím, co se stalo a nevím, jak si tohle všechno mám vysvětlit, budu potřebovat dost času, abych si to srovnala v hlavě. Nemám ani tušení, co teď budu dělat a jak se s tím vypořádám, ale doufám, že čas mi v tom pomůže. Už si ale nepřeju, abychom se my dva dále stýkali, ani jednomu z nás by to nepřineslo nic dobrého a lidem kolem nás taky ne. Třeba se to ještě jednou spraví, nevím. Do té doby si to ale všechno potřebuju ujasnit."
To byly její poslední slova než odešla, a Harry zůstal stát u jezera úplně sám. Sledoval její štíhlá záda vzdalující se mu čím dál víc, chtěl za ní běžet, obejmout jí a omluvit se, ale tělo jako by mu vypovědělo službu. Poslední paprsky zapadajícího slunce dopadaly na panensky čistou jezerní hladinu a odrážely se od ní jako křišťály. Tvořily na ní zlatavé skvrny, které se mísily se stíny stromů, stojících okolo. Stál tam. Stál, a přemítal nad vším, co se před několika okamžiky událo. Připadal si, jako by to všechno jen sledoval odněkud zdáli, jako by s tím neměl nic společného, ale zároveň se ho to týkalo tak moc, že cítil, jak ve vzduchu visí nějaké tajemství, které on ještě nebyl schopen rozluštit. Drásalo mu to srdce. Ticho, obklopující ho ze všech stran, se mu těsnalo do uší a bodalo ho, jako by mu celým tělem projely ostré dýky. Chvílemi si myslel, že umírá, cítil se jako v uzavřené bublině bez dostatku kyslíku, který mu zabraňoval svobodně se nadechnout. Opět ho jako tíživý kámen přepadly výčitky svědomí, v hlavě mu bušilo jako by jej mlátili a ze všeho nejvíc si přál se schoulit do klubíčka a usnout. Ztratil ji. Ztratil ji díky člověku, kterého už stejně nikdy neuvidí, který z jeho života odešel stejně rychle, jako se v něm objevil a on si ho nemohl přitáhnout zpět. Cítil se tak, jako snad ještě nikdy, chtěl utéct. Utéct od všeho, co se stalo, od všech problémů které ho sužovaly a trhaly jeho srdce na několik tisíc kousků, ale nohy jako by ho neposlouchaly, jako by snad k jeho tělu ani nepatřily.
Posadil se pod velký rozložitý strom a nechal vítr cuchat jeho vlasy. Nepřítomným pohledem hleděl na rozložitou hladinu jezera a měl pocit, že se mu voda snad vysmívá.
Co teď bude dělat? Nebylo to poprvé, co jej opustil člověk, kterého on nadevše miloval, čím dál více si ale uvědomoval, že teď je to mnohem bolestnější, než to bylo předtím. Když od něj odešel Draco, byl Harry zklamaný, ale zlost předčila i ten smutek v jeho srdci. V hloubi duše počítal s tím, že Draco se stejně jednou sebere a půjde po stopách jeho rodiny, dá se do služeb lorda Voldemorta a nechá si na zápěstí vypálit Znamení zla. Nechtěl si to přiznat, ale věděl to, že k tomu jednou dojde. Jenže Ginny ztratil svou vlastní vinou. Ano, když jí říkal, že neukradl deník z její ložnice, nelhal jí, ale vůbec se jí nedivil, že už mu po tolika ránách nechtěla věřit. Měl hodně šancí zachránit vztah, na kterém mu záleželo, ale promarnil je. Teď se mu dostalo to, co si on sám zasloužil. Byl si toho vědom a i přesto, že se snažil si něco nalhávat, moc dobře v hloubi duše znal pravdu.
Měl jen dvě možnosti, buď se sbalit, odejít někam pryč a nikdy se nevrátit...anebo postavit se životu čelem, vstát, když ho osud srazil na kolena a bojovat dále. Jakou z nich si vybrat? Vždyť on už přece nechce díky Dracovi trpět, on od něj odešel a i když už to bylo dávno, rány v jeho srdci se nezacelily. Díky tomu už ale trpělo příliš hodně lidí, dokonce i Ginny. Harry byl vždy ke všem upřímný, možná si Ginny nezasloužila to, co jí udělal, dohnala ho k tomu ale bolest z dávné ztracené lásky. Věděl ale, že si nemůže svou zlost vylívat na někom, kdo mu dal do rukou celé své srdce a důvěřoval mu, to od něj jako od člověka nebylo fér. Když se zamyslel, kdy naposledy viděl na Ginnyině tváři ten její upřímný úsměv, který miloval? Kdy ji naposledy viděl se opravdu šťastně smát? Byla to už hodně dlouhá doba. Taková skvělá holka jako ona si nezasloužila trpět díky jeho nevyzpytatelným pocitům. Harry zbožňoval její zářivý smích, kterým rozdávala dobrou náladu všem lidem okolo. A i přesto, že se teď zachoval jako ten největší hlupák, udělá všechno proto, aby ten úsměv viděl zase každý den tak, jako předtím. Ať ho to bude stát cokoliv, udělá tlustou čáru za minulostí strávenou s Dracem, a bude žít dál. Vždyť Ginny mu za to stojí!
Najednou v sobě pocítil nepopsatelný příval energie, který mu proudil v žilách jako ta nejsilnější droga. Už je rozhodnuto. Přece neztratí svou jedinou lásku, nenechá jí jen tak odejít, ne. Na to ji má až příliš rád. Malátně vstanul, setřel si z tváře poslední slzy, a odhodlaným krokem se vydal k hradu. Je silný a nevzdá se své lásky.
Opravdu, Harry?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ellis* Ellis* | Web | 10. června 2012 v 20:00 | Reagovat

Božííí!! ;-)

2 Lin Lin | E-mail | Web | 30. září 2012 v 20:57 | Reagovat

moc dobře sepsané, vážně. Píšu něco podobného, takže si myslím, že jsem schopna to posoudit ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama