Červen 2012

Hvězdy

10. června 2012 v 19:16 | Delight ^^ |  Citáty

Tumblr_m5ekwtb0ca1rqv6tqo1_500_large

Keď si smutný a hľadíš na oblohu plnú hviezd, možno vidíš naozaj len tie hviezdy, ale niekedy v tom môže byť aj nejaký vnútorný pocit, ktorý Ti dáva nádej pri pohľade hore... nejaká sila, ktorá Ti dáva malé náznaky, že trápenie časom prebolí..Ty sa nadýchneš, zavrieš v zápätí oči a hlavou Ti behá neskutočné množstvo myšlienok, čo bolo, možno aj to, čo momentálne je, či mohlo by byť..to, čo bolo a stalo sa, už nezmeníš, čo bude - možno sa premení na to, čo si nepredpokladal, že bude, nikdy nevieš, čo sa kedy ako upraví... vnímaj prítomnosť, takú aká je, možno nevyhovujúca, možno vyhovujúca..musíš si však uvedomiť jedno...že ľudia do Tvojho života prichádzajú, niektorí zostanú navždy, niektorí po nejakej dobe odídu..no neodídu úplne...zostávajú v spomienkach, srdci, myšlienkach...a každý jeden človek, ktorý prešiel Tvojím životom Ťa niečomu priučil, niečo Ťa naučil, niečo v Tebe zanechal... a pocit smútku, ktorý zanechal po jeho odchode, sa upraví, nezmizne úplne..Ty nezabudneš, aj keby si strašne chcel..čas to upraví na to, že si iba zvykneš na jeho neprítomnosť.. človek nezabúda, keď druhý v jeho živote niekedy "niečo" znamenal....

Italobrothers - Crying in the rain

10. června 2012 v 19:13 | Delight ^^ |  Písničky
Jedna z mých nejoblíbenějších písniček.
Italobrothers sice nejsou nejznámější po celém světě, ale jejich písničky jsou úžasné. Tahle je asi nejlepší, líbila se mi už od první chvíle, co jsem si ji poslechla. Navíc ještě s tím úžasným klipem! ^^ Určitě ji doporučuju si poslechnout, brzo si ji zamilujete ;)


The Triangle

10. června 2012 v 18:40 | Delight ^^ |  Jednorázovky
Info: Po hodně dlouhé době, kdy jsem se konečně odhodlala vrátit se na chvíli opět sem na blog, jsem taky sepsala další povídku. Její konec je vlastně takový konec-nekonec, není to uzavřená povídka, ale je to jednorázovka, to znamená, že s největší pravděpodobností už pokračovat nebude. Nezabijte mě za ten otevřený konec, ale aspoň si každý může domyslet podle své vlastní fantazie, jak to asi bylo dál.
Pairing: Harry/Ginny + náznakem Harry/DracoD
Doporučuji si k povídce poslechnout tuhle písničku.


"Já jsem ti věřila, Harry. Věřila jsem ti a ty jsi mou důvěru zneužil."
"To není pravda! Poslouchej mě-"
"Tady už není nic k vysvětlování, mezi náma je konec."
"Ginny, počkej, nech mě to vysvětlit! Prosím, já tě nechci ztratit!"
"Na to jsi měl myslet dříve, než jsi vzal ten deník..."
"Já jsem ho ale nevzal, tak proč mi nevěříš?"
U blankytně modrého jezera na bradavických pozemcích stály dvě rozhádané osoby a jejich hlasy se rozléhaly do okolí. Dívka, jejíž vlasy zářily jasně rudou barvou, měla ve tváři výraz naprostého pohrdání, který ovšem nedokázal skrýt pocit lítosti a zrady. Ruce si nepřístupně křížila na hrudi na důkaz vzdoru a tím dávala najevo svůj vztek. Naproti ní stál nervózní chlapec s havraními rozčepýřenými vlasy a pohledem hypnotizoval své černobílé tkaničky, nedokázal zvednout hlavu a pohlédnout jí do očí, bál se co v nich spatří, bál se těch dvou duhovek plných zloby a výčitek.

Kiss me!

7. června 2012 v 19:31 | Delight ^^ |  Jednorázovky
Info: Musím se přiznat, že tuhle povídku jsem psala už v roce 2009, takže podle toho taky vypadá. Je ale přece jenom v něčem trochu rozdílná než všechny ostatní, protože v ní nemají Draco ani Harry žádné magické schopnosti - nebo možná mají, ale v téhle povídce nejsou zmíněny - a je to vlastně taková povídka z mého pubertálního života před třemi lety. Psala jsem ji na stránku www.twincest.blog.cz pod postavami Billa a Toma z Tokio Hotel, teď jsem se ale rozhodla ji přepsat. Není vhodná pro osoby, které preferují smysluplné povídky, protože tohle je spíš taková oddechovka pro nudný večer. Řekněme, že z Harryho Pottera jsem udělala pako a z Malfoye druhého Ronalda.
Pairing: Harry/Draco



"Ne! Rone, přestaň! Já tam nemůžu jít...Bože, on se na mě dívá. Ježiši to je trapas... Dneska jsem se ani neučesal. Rone, jdeme domů..." Táhnul Harry svého nejlepšího kamaráda z velkého školního hřiště.
"Trapas máš akorát teď sám kvůli sobě. Vyvádíš tady jak malé dítě. Co se ti na něm vůbec líbí? Takový namachrovaný frajer!" Ron nechápavě zvednul obočí a očima loupnul po vysokém blonďákovi.
"Je nádhernej," vzdychnul Harry zasněně, "a usmál se na mě!"
Ron se rozchechtal. "Ty jsi psycho. Víš co, pojď dovnitř. Když už jsem vzal ten míč, tak ať ho aspoň využijem."
"No tak dobře... ale kdyžtak ...nebudeš se ho snažit sbalit, viď že ne?" kousnul se Harry do rtu a nejistě se na Rona podíval.
"Harry, to že jsem gay neznamená, že se mi bude líbit každý blbeček, na kterýho narazím. Navíc když jde o Malfoye."
Harry kamarádův nepříliš milý komentář ignoroval."Půjdeme k brance, naštěstí je alespoň jedna z nich volná, tak si můžem chvíli kopat." Rozhodl Harry a rázným krokem nakráčel do brány, přičemž pokynul Ronovi, aby se postavil naproti němu.
"Ronalde! Kde stojíš, prosím tě!" Ohradil se zděšeně.
"No kde bych stál? Naproti tobě," opáčil Ron.
"Musíš jít na tu bílou čáru."
"Dobře."
"A kopej mi ten míč, já se budu snažit ho chytit."
"To by mě nenapadlo, kamaráde! Seš fakt třída!"
"Ha, ha, ha. Vtipný. Dělej, kopej už."