Vnitřní boj 42.

11. září 2011 v 0:19 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
"Ahoj, Harry," ozval se za ním tichý dívčí hlas. Harry sebou trhnul a otočil se.
Cho. Cho Changová. Harryho dávná láska, dívka snů. Co se pro ni natrápil.
"Ahoj, Cho," pozdravil ji taktéž a s úsměvem jí pohlédl do očí. "Co ty tady?"
Drobná černovláska rozpačitě mnula mezi prsty bělostnou obálku a plaše na Harryho pohlédla.
"Vlastně jsem tady chtěla jít poslat dopis mamince. Ale nemůžu najít svou sovu, hledala jsem ji už před několika dny." Pronesla smutně. "Doufala jsem, že tady bude. Že se třeba vrátila," pousmála se a s nadějí v očích se rozhlédla kolem. Vystoupala po schodech, na každém z nich se zastavila a pečlivě se rozhlížela po své malé hnědé sovičce.


"Nechceš pomoct? Můžeme se po ní podívat spolu, jestli chceš," navrhl Harry a povzbudivě na Cho mrknul.
"To jako vážně? Ty bys mi opravdu pomohl?" Zeptala se Cho nevěřícně.
"Jasně, že jo. Určitě se najde, musí tady někde být." Usmál se a napodobil svou kamarádku.
"A... ty, Harry... nevadí ti to? Nemusíš ji hledat jestli nechceš, váž-" nedořekla, Harry ji zadržel.
"Já ti pomůžu rád." Potvrdil Harry své rozhodnutí a vyšel o jeden schod výš než Cho.
"Děkuji, jsi hodný," rozlil se černovlásce na tváři vděčný úsměv.
"Ty hledej tady dole, a já půjdu nahoru." Navrhl Harry a sám vyšel úplně do posledního patra, kde navzdory deštivému počasí svítilo slunce a sovy seděly na vysokých dřevěných sloupech jedna vedle druhé. Věděl, jak vypadá ta od Cho, už několikrát si o ní povídali a nejednou se s kamarádkou potkal v sovinci. Byla malá, roztomilá a přesně k Cho seděla.
Vyšplhal na jeden z kamenných parapetů, zabudovaný u malého obloukového okna a rozhlížel se kolem. Všude seděly sovy všeho typu, velké, malé, hnědé, bílé, černé a každá se na něj dívala svýma velkýma očima. Jen ta od Cho ne a ne se najít.
"Našel jsi ji, Harry?" Ozvala se zezdola po nějaké době čím dál zoufalejší Cho.
"Zatím ještě ne, a ty?" Opáčil Harry a přesně v tu chvíli mu podjela noha a on spadnul dolů na zem. Ozvala se rána a ptáci se rozletěli na všechny strany, některé malé, vystrašené sovičky dokonce vyletěly ven.
Cho, sotva uslyšela hlasité zadunění a Harryho bolestné zasténání, rychle vyběhla nahoru.
"Harry! Harry! Jsi v pořádku?" Sklonila se nad něj, až ho její černé voňavé vlasy polechtaly na obličeji. Byli od sebe sotva deset centimetrů, propíjeli se očima. Harry si opět po dlouhé době všimnul, jak krásné a hluboké vlastně jsou. Naposledy se do nich díval v pátém ročníku, od té doby už jí tak trochu ignoroval a pustil z hlavy celou její existenci.
"J-jo...jsem," vydechl Harry omámeně a snažil se vstát.
"Počkej, pomůžu ti," nabídla se Cho a chytla jej za ruce ve snaze jej zvednout na nohy, to se jí ale nepodařilo. Byla příliš lehká a nakonec to dopadlo tak, že skončila na Harrym. Několik okamžiků se na sebe nervózně dívali a zkoumali každý záhyb jejich tváří, každou pihu, znamínko... jako první se vzpamatovala Cho, potřásla hlavou a počala se z černovlasého chlapce sbírat.
"Jsi v pořádku? Omlouvám se," skousla si rty a z hábitu si oprašovala neviditelnou špínu.
"Nic se mi nestalo, byla to moje chyba," omluvil se také Harry a na jeho tváři mu pohrával úsměv.
"Teda, kdyby nás někdo viděl..." Začervenala se Cho a sklopila oči.
"Museli jsme vypadat opravdu zajímavě," zasmál se Harry a pomyslel si, že Cho je vlastně docela roztomilá.
Zvláštní atmosféru přerušila právě Choina sovička, která přiletěla odněkud zvenku a vydala ze sebe hlasitý zvuk. Cho najednou zapomněla na tuhle trapnou událost a rychle se rozběhla k Maggi.
"Tady jsi, ty moje zlobidlo," jemně ji uchopila do dlaní a pohladila ji po hebkém peří. Pohlédla vděčně na Harryho.
"Díky moc, nebýt toho, že jsme tady na sebe...spadli," dodala trochu rozpačitě, "tak bych ji asi nenašla. A jsi moc hodný, že jsi mi pomáhal." Poděkovala znovu a postavila Maggi na okno. Do drápků jí dala svůj dopis a vyslala ji ven, stejně tak, jak to před nějakou chvílí udělal Harry.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Které povídky máte radši?

Sasuke/Naruto
Harry/Draco

Komentáře

1 Anne-Mary Anne-Mary | Web | 11. září 2011 v 1:29 | Reagovat

Je to úžasný snad ještě lepší než ten předchozí díl, asi bych se měla pustit do psaní dalšího Dss, abych nečetla jen já :) jinak to vide o je taky super, kam ty na tohle chodíš? :D

2 Anne-Mary Anne-Mary | Web | 11. září 2011 v 2:17 | Reagovat

Jasně ten esej mám ale mrknu se na něj až zejtra, nějak se mi nechce nic dělat, koukam na takovou kravinu japonskou

3 Anne-Mary Anne-Mary | Web | 11. září 2011 v 16:15 | Reagovat

Mám další Dss a taky ti můžu předem ohlásit, i když ještě není konec prvního kola že máš 20/20 bodů jo. Zatím jediná, ostatní dvě co to odeslaly tam buď napsali málo popisu a nebo tu osobu trochu špatně pochopily. :)

4 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 11. září 2011 v 19:01 | Reagovat

Hm...tak bohužel, to co jsem psala k předešlé kapitole se nepotvrdilo. Tos mohla zrovna tak, s prominutím, opsat knihu. Zkus se propříště vyvarovat opisování knihy a když už, tak třeba jenom jeden citát nebo tak, ale rozhodně neopisuj celou kapitolu.

5 Lanevra Lanevra | E-mail | Web | 11. září 2011 v 20:39 | Reagovat

Ave
Přiznávám se že povídky na DM/HP nečtu, takže toto není komentář konkrétně k tomu dílu, jen jsem nenašla nikde žádný kontakt.
Je tu o to že se často pohybuji na stránkách Daily Slash ( http://daily-slash.blog.cz/ ) a myslím že jsem tam nikdy neviděla aktulku z žádnou z tvých povídek. Takže mě zajímá jestli Daily Slash neznáš, neumíš se v něm orientovat nebo se jen bojíš tam dávat na svoje povídky odkazy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama