Vnitřní boj 41.

10. září 2011 v 13:48 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
další díl VB... enjoy:)

Harry v knihovně ještě chvíli poseděl, jen tak aby se neřeklo si přečetl nějaké stránky z učebnic lektvarů, aby věděl alespoň něco do příští hodiny a Snape na něj neřval pořád dokola tu samou písničku - Pottere to, Pottere támto, Pottere tohle je špatně, Pottere takhle ne. Harrymu už z toho šla hlava kolem, bylo to pěkně nespravedlivé, nebýt toho, že Snape nenáviděl Jamese, měl by Harry mnohem lepší známky. Prostě si na něj jen tak zasedl, pokaždé si našel nějakou skulinku, aby mohl Harrymu opět za něco vynadat a v jeho esejích a domácích úkolech vyhledával co nejvíce maličkostí, za účelem mu snížit známku o jeden - nebo v lepším případě více - stupňů.
Taky si ještě chvíli popovídal s madame Pinceovou a pomohl jí uložit rozházené knihy, jakmile se ale do knihovny začali trousit ostatní studenti a hlasitě na sebe pokřikovat, raději se rozloučil a se slibem, že opět brzy přijde, vyšel ze dveří.


Na chodbě jej ovanul studený vzduch, venku se ochladilo a z nebe začaly padat první dešťové kapky. Harry si povzdychl a s bezcílným bloumáním po Bradavicích přemýšlel, jak se po zbytek dne zabaví. První myšlenka byla, že se pokusí najít Draca a promluvit si s ním o jistém problému, který se vyskytl, usoudil ale, že na to ještě nemá dost odvahy a měl by se připravit. Sám sobě si nadával. Včera byl plně rozhodnutý za ním další den zajít a v jeho žilách proudilo nekonečné odhodlání, zvědavost a touha po rozluštění, ale dnes, když na to mělo dojít, připadal si najednou tak nejistě a při pomyšlení, že by stanul Malfoyovi tváří v tvář a měl by se ho ptát na jeho city, se mu udělalo špatně a rozbolela jej hlava. Moc dobře věděl, že by byl nervózní a pokud by nedupal nohou o zem, mnul by nějakou věc mezi prsty nebo si okusoval nehty. A takové znemožnění před Malfoyem rozhodně nemůže dopustit.
Napadlo jej, že by opět mohl zajít do knihovny a poprosit madame Pinceovou, jestli neví o nějakém lektvaru odvahy nebo čemkoliv, co by mu dodalo sílu a energii, ale přišlo mu to trapné. Madame Pinceová už mu tolikrát pomáhala a vždy se snažila mu vyhovět, když něco potřeboval. Tohle už by bylo asi příliš, i když mu neustále opakovala, že za ním může kdykoli přijít s prosbou. Musí si prostě poradit sám.
O NĚKOLIK HODIN POZDĚJI
"Ahoj, Hedviko," pozdravil Harry svou sněžnou sovu, která jej vděčně klovla do prstu, a podal jí malý pamlsek. Něžně jí pohladil po bílém peří a usmál se. Hedvika už s ním byla hodně dlouho, prožila i hádky mezi ním a Dursleyovými, poznala Brumbála, Siriuse, dokonce i samotného ministra kouzel. Měl ji rád. I když neuměla mluvit, Harrymu připadalo, jako by si s ní rozuměl třeba tak jako se svým kmotrem. Kdykoli měl trápení, přišel za ní a vyzpovídal se jí ze všeho, co měl na srdci. Sova ho pokaždé propalovala svýma vševědoucíma očima, ve kterých se zračila lítost a pochopení. Proto jí měl tak rád, nebyl to pro něj jen tak obyčejný pták, Hedvika vnímala jako člověk.
Dal jí do drápků malou bílou obálku, ve které se skvěl dopis, který Harry napsal už asi před týdnem a zapomněl s ním zajít do sovince. Byl pro Siriuse, Harry mu v něm líčil poslední události a taky se mu svěřil s Dracem. Zpočátku nevěděl, jestli to má kmotrovi napsat, ale důvěřoval mu a taky si byl moc dobře vědom toho, že on mu jako jeden z mála umí poradit a taky se mu nevysměje.
S posledním pohlazením a krátkým zašeptáním slova "Leť" jí vyslal z malého obloukového okna a díval se za ní do té doby, než zmizela v oblacích.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anne-Mary Anne-Mary | Web | 10. září 2011 v 15:27 | Reagovat

Jsem ráda že se ti ta povídka líbí a že se zlapšuju to bych neřekla, teda alespoň ne u téhle povídky :D u některých co jsem napsala naposled se ale projevují nová a nová slova tak možná jo. Jinak tenhle díl je úžasnej, je vidět že taky rozumíš tomu jaký jsou zvířata doopravdy, včera jsem ale pochybovala o lidech na plný čáře, na youtube je video, kde poláci odvážej koně na maso, vysloužilí koně, hned jsem to vypla a šla dělat něco jinýho, bylo to strašný. Jinak i ty avatary jsou bezva a ještě se musím kouknout na to video :)

2 Kamčí Kamčí | Web | 10. září 2011 v 17:27 | Reagovat

Ohhh...Děkuji hrozně moc mě tvůj komentář potěšil!..Jsem ráda že se ti mé povídky líbí.. :) Tato povídka kterou jsi napsala Ty se mi taky moc líbí.. :) Nemyslím si že si čtenáři mé povídky oblíbí,ale možná.. :) Jsem i ráda že se ti líbí můj dess.. :) Jinak já mám také ráda modrou barvu.. :) A ještě jednou děkuji za ten komentář velice mě potěšil.. :)

3 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 10. září 2011 v 18:38 | Reagovat

Řekla bych, že psát doopravdy umíš. Sice si nemyslím, že zrovna ty budeš ta, která v dospělosti třeba napíše i nějakou knihu (u některých povídkářů tomu tak možná bude :) a sebe zatím nemyslím, i když nápady by byly. Asi to znáš, jak si řekneš, že něco napíšeš a pak tě nápady najednou opustí...). Ale popisy máš moc pěkné a i když jsem jaksi nemohla překousnout brejlovce (pochopilas, Harryho nemám zrovna dvakrát v lásce), popis hedvičiného chování a vztahu mezi nimi bl naprosto krásný a roztomilý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama