Vnitřní boj 40.

8. září 2011 v 19:48 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
A/N: Vnitřní boj má dnes kulatiny! ;D Tohle je už čtyřicátý díl, vůbec se mi nechce věřit, že tuhle povídku píšu už skoro rok. ;) Speciálně pro tyhle VB narozky jsem si připravila část, která by měla být o něco delší než ty ostatní, tak snad se bude líbit. ;)

"Už asi půjdu, musím ještě zařídit několik věcí..." odmlčel se Harry tajemně a pohlédl na Rona s Hermionou, kteří se už konečně přestali hádat a teď jejich tváře nabraly nádech zapadajícího slunce a oba dva zrychleně dýchali. Hermiona, která se po celou dobu rozpačitě dívala do země, rychle zvedla hlavu a dychtivě Harryho vyzvala, aby jí pověděl o svých plánech. Ten se však jen nejistě podíval po Ronovi a následně zavrtěl hlavou. Posunkem jí naznačil, že jí to vysvětlí jindy.
"Co si to tady ukazujete? O co jde?" Zbystřil najednou Ron a zaměřil se na Harryho s Hermionou, kteří na sebe spiklenecky mrkli a usmáli se. Harryho napadlo, že asi už i Hermiona ví o Dracových citech k němu, ale překvapivě mu to vůbec nevadilo. Alespoň když bude potřebovat poradit, má tady oporu. Jen mu bude ještě Hermiona muset něco objasnit.


"To je naše věc, Ronalde. Nepotřebuješ to vědět," odsekla mu podrážděně hnědovláska a pohodila kudrnatou hřívou, zřejmě rozladěná z jejich chvilkové hádky.
Sotva se Ron nadechl k odpovědi, vstoupil do toho opět Harry. "Doufám, že se tady znova nepohádáte. Já už vážně musím jít, tak se mějte..." Rozloučil se s nimi mávnutím ruky a za doprovodu Ronova nechápavého pohledu se rychlým krokem vydal do knihovny.
"Zatraceně, co to sakra mělo znamenat?" Obrátil se Ron udiveně na Hermionu a když se nedočkal žádné odpovědi, uraženě našpulil pusu. Hermiona pokrčila rameny a s úsměvem se dívala na místo, kde před chvílí zmizel černovlasý chlapec. Snad se všechno vydaří tak, jak má.
***
"Dobrý den, madame Pinceová," pozdravil Harry zdvořile knihovnici a tiše se usadil na jednu z vysokých dřevěných židlí. Byl unavený a knihovna byla skvělé místo pro chvilku odpočinku. Kdekoli byl, nikde nebylo klidněji než právě tady. Velká síň byla vždy rušná, studenti se překřikovali, hráli šachy nebo si vzájemně vyprávěli nejnovější drby, Nebelvírská společenská místnost se zdála už o něco lepší, ale v případě, že se v ní objevili Ron a Hermiona, se z jindy docela poklidného místa stala hlučná vřava, přičemž hádce jejich dvou kamarádů vždy fandil třeba Seamus nebo Dean a skandovali Ronovo jméno, což Hermionu většinou vyburcovalo k ještě ostřejším argumentům a zvýšení hlasu. Astronomická věž byla moc vysoko, navíc úplně nahoře byla zima a kamenné schody příliš studily. V sovinci bylo zase příliš hodně sov, které co chvíli vydaly zvláštní zvuk a třepetaly peřím. Taky tam chodilo hodně žáků posílat dopisy svým známým nebo rodině. Pak zbývala ještě Komnata nejvyšší potřeby, ta ale byla až tak dokonalá, že se v ní Harry pokaždé zapomněl a pod náporem příjemného prostředí rychle usnul. Mohl by si také sednout k bradavickému jezeru, nebylo ale jisté, že jej opět neprobudí třeba takový Draco Malfoy nebo jiný odvážný student. A tak skončil tady. Příjemná hudba se linula celou místností a typická vůně knih donutila Harryho si blaženě povzdechnout. Měl knihovnu rád, i když za normálních okolností, jako třeba pro vypracování domácích úkolů, by tady ani nevkročil - leda že by ho násilím donutila Hermiona, která toho je schopná.
"Přišel jsi na relax?" Optala se mile madame Pinceová a vesele si Harryho prohlížela. Harrymu moc přirostla k srdci, kdykoli tady přišel, dokázal s ní prokecat třeba i hodinu a i když knihovnice byla úplně jiné věková kategorie, z celých Bradavic si s ní - samozřejmě až po jeho spolužácích a Brumbálovi - rozuměl skoro nejvíce. Vždy měla dobrou náladu, byla trpělivá, dokonce Harrymu někdy pomáhala i s těžkými esejemi, když si sám nevěděl rady. Harry k ní cítil vztah, jako by snad byla jeho babička nebo teta, tak dobře jej znala a ačkoli by to nikdo neřekl, vzájemně se měli moc rádi.
"Už to tak bude, neznám klidnější místo než tohle," rozhlédl se Harry s úsměvem po celé místnosti a i když už tady byl nesčetněkrát, stále jej knihovna něčím udivovala a pokaždé mu měla co nového nabídnout. Zdála se stále stejná, ta stará známá knihovna, kterou Harry tak důvěrně znal, přitom ale byla vždy něčím jiná. Možná i to se na ní Harrymu tolik líbilo.
Madame Pinceová přikvývla.
"Promiň, Harry, moc ráda bych si s tebou popovídala, ale mám tady ještě nějakou práci," nešťastně se rozhlédla po poházených učebnicích, vytrhaných stránkách a poskvrněných stolech. "I když se snažím dohlížet na správné chování studentů, ne vždy se mi to daří. Někdy to dopadá tak, že knihy jsou v katastrofickém stavu a je tady všechno polité, jako právě teď," povzdychla si a rychlým mávnutím hůlky dávala do pořádku všechny věci, které potřebovaly spravit nebo uvést do původního stavu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Které povídky máte radši?

Sasuke/Naruto
Harry/Draco

Komentáře

1 Anne-Mary Anne-Mary | Web | 8. září 2011 v 19:57 | Reagovat

Jé to jsem nevěděla že má Harry rád knihovnu, teda aspoň jsem si toho nevšimla. :D jinak je to bezva, zase něco co se mi líbí a ta povídka, klidně ti nějakou napíšu, nejdřív do víkendu :D ale zítra bude klid a na úkoly čas tak možná dřív a za komentáře nemáš zač, nevím, připadala bych si provinile kdybych nic neokomentovala :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama