Vnitřní boj 37.

1. září 2011 v 21:48 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
je tady další díl, není moc dlouhý, ale snad se vám bude líbit. předem bych chtěla upozornit, že se v něm nestane vůbec nic zásadního, je vcelku jen o Brumbálově minulosti, která je absolutně celá vymyšlená. proto bych chtěla předejít komentářům, ve kterých byste mě upozorňovali na to, že Brumbálovi rodiče se rozhodně nejmenovali Johnny a Melissa, a že jeho otec v žádném případě nebyl mudla. ;D je to opravdu jen smyšlenka, nic lepšího mě bohužel nenapadlo. dost keců, enjoy!

Brumbál nechal Harryho vybrečet se, svýma vševědoucíma očima se na něj soucitně díval a v duchu si vyčítal, že tímhle problémem přitížil dalšímu člověku.
"Rozumím ti víc než si myslíš..." ozval se tiše, když si černovlasý chlapec z tváře stíral poslední slzy a začínal se uklidňovat.
"Taky jsem na tom byl kdysi podobně," objasnil mu a zklamaně se pousmál.
Harry zbystřil a mokré ruce si ledabyle utřel do kalhot, pohledem profesora vybídnul, aby mu taky pověděl o své minulosti.


"Moje matka byla čarodějka a otec mudla. Do nějaké doby žili oba dva v přesvědčení, že kouzla jsou jenom v mudlovských pohádkách a ve skutečnosti nic takového neexistuje. Jednou se ale stalo, že byla venku bouřka a blesky a Melissa byla v tu dobu naštvaná na mého otce. Nejprve začala blikat světla, nepřikládali jsme tomu zvláštní pozornost, ale něco na tom bylo zvláštní. Potom z polic vypadaly všechny hrnce a rozbily se skleničky. Nakonec se stalo, že do našeho domu uhodil blesk. Nebýt toho, že jsme rychle stačili zpozorovat, co se děje, možná bych si tady s tebou teď nepovídal." Mrknul na Harryho a na chvíli se zamyslel.
"Sice Johnnyho překvapilo, že moje matka umí kouzlit, ale dokázal se s tím postupem času vyrovnat a žili jsme opět jako rodina. Když mi přišel můj první dopis do Bradavic, neuměli se rozhodnout, jestli souhlasit nebo ne. Otec byl proti, ale Melisse se ta představa líbila - do dnešního dne jí děkuju za to, že dokázala otce přemluvit. Nakonec jsem se tedy vydal bradavickým expressem do školy, stejně jako před několika lety ty, Harry." Usmál se znovu a zasněně upíral zrak na kamennou oprýskanou zeď. Harry se při pohledu na něj musel také pousmát. Brumbál vypadal najednou tak dětsky, navzdory svému vysokému věku.
"Všechno probíhalo naprosto v pořádku, ale nějakou náhodou jsem se dozvěděl, že je v Bradavicích ukryta truhla, která obsahovala něco moc zvláštního a důležitého," pokračoval tajemně, jako by se snažil Harryho co nejvíce napnout, "ale dodnes jsem nezjistil, co. Bylo to ale nebezpečné, a škola se musela zavřít. Profesoři dělali, co bylo v jejich silách, nikomu se ale nepodařilo truhlu objevit. Kdoví, možná tady leží dodnes."
Harry si chvíli vstřebával všechny informace a trochu zamyšleně uvažoval. Nikdy by jej ani ve snu nenapadlo, že profesorův otec je mudla. Vždyť Brumbál je největší kouzelník všech dob, bylo to tak zvláštní a tak neuvěřitelné.
"Ale i přesto to nemáte tak hrozné, jako já," vzpomněl si najednou černovlasý chlapec a nadšený výraz se změnil na sklíčený. "Vy jste se měl kam vrátit. Vaši rodiče vás měli rádi. Já u Dursleyů nejsem doma." Přiznal a na důkaz svých slov horečně přikývnul.
Někdo hlasitě zabušil na dveře a přerušil tak Brumbálovu další řeč.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anne-Mary Anne-Mary | Web | 1. září 2011 v 22:30 | Reagovat

Je to úžasný taky ti to jde s těma vzpomínkama :-)  :-) ;-)  :-)  :-)  ;-)  ;-)

2 monde-cache monde-cache | Web | 2. září 2011 v 6:15 | Reagovat

moc se mi tahle povídka líbí. Kdopak asi klepe na dveře?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama