Vnitřní boj 25.

17. srpna 2011 v 2:10 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
K jeho velkému zklamání už se ale ve snu nevrátil k té tajemné postavě, kterou si přál znovu spatřit a odhalit její identitu. Když se znovu probudil, venku již byla docela tma. Harry si protřel oči a unaveně se protáhnul, ale o pár sekund později vyletěl do vzduchu, jako by mu u zadku hořela koudel - uvědomil si, že propásnul všechny hodiny, které měl dnes navštívit. 'Profesorka McGonagallová určitě není ráda z mé nepřítomnosti v přeměňování,' pomyslel si vyděšeně Harry, a v mysli mu vyvstanula další myšlenka na profesora Binnse, který se jej stále dokola ptá na jednu a tu stejnou otázku - Kde jste byl, pane Pottere a proč jste nepřišel.
Profesor Binns byl vlastně duch a vyučoval Dějiny čar a kouzel. Jeho hodiny by se daly spíš než vyučování nazvat 'Spací doba,' protože většina studentů místo poslouchání nezajímavého výkladu a opisování si naškrábaných poznámek usínala jeden po druhém a do konce hodiny se neprobudili. Jediný člověk, který dokázal vnímat profesorovo vysvětlování, byla Hermiona. S nastraženýma ušima a rozšířenýma zorničkama zaujatě poslouchala každou jeho větu a pohledem mu visela na rtech. Když se psal nějaký test nebo se dělaly zkoušky z Dějin, všichni chodili k Hermioně, aby jim dala opsat své zápisky a pomohla jim s učivem.


Harry už nechtěl přemýšlet nad tím, na kterou hodinu ještě zapomněl, a tak se pomalým krokem vydal k Bradavickému hradu. Jeho klouby s každým krokem praskaly, jak byl rozlámaný od toho dlouhého ležení na nepohodlné zemi s vystouplými kořeny dubu, které jej neúprosně tlačily do zad. Opět si vzpomněl na Malfoyův rychlý odchod a teď poprvé nad tím začal trochu uvažovat.
'Jak ho znám, normálně by na mě seslal třeba Petrificus totalus anebo na mě vychrlil další argument. Je docela zvláštní, že se jen tak vypařil.' Přemýšlel cestou.
Sotva vešel do hradu, ucítil zvláštní nasládlou vůni, která mu připomínala máslový ležák. Jeho kroky vedly jako první k Velké síni, ze které se už na sto metrů daleko rozléhal hlasitý křik a hovor studentů. Ani jej nepřekvapilo, když uslyšel mezi všemi hlasy křičící Pansy, které se určitě opět něco nelíbilo, a Crabbeho s Goylem. Zaváhal, jestli vůbec má zájem vejít do jámy lvové, ale vidina jídla mu dodala energii a on se vydal vstříc bohatě prostřeným stolům. Snažil se přehlédnout křičící zmijozelské žáky a očima vyhledával Rona a Hermionu. Ačkoli ale hledal, jak mohl, nenašel je. Jen si všimnul několika pohledů, které se na něj zvědavě upíraly, mezi nimi i pohled Ginny, která se na něj zaláskovaně usmívala. Harry jí úsměv oplatil, i když ji bral jenom jako mladší sestru svého nejlepšího kamaráda, a super holku, se kterou se dá dobře pokecat téměř o všem. Nic víc v tom ale nebylo.
Výběr na stolech byl opravdu velký, snad ještě větší než kdy jindy. Kromě několika druhů polévek a hustých omáček černovlasý chlapec zpozoroval taky knedlíky, guláš, dýňový džus, špagety, hamburgery, dokonce i pizzu s hranolkami, dorty, zákusky, muffiny a spoustu dalších věcí. Posadil se kousek od Nevilla Longbottoma, který se na něj začal zubit.
"Jaktože jsi nebyl na rozhlase?" Otázal se Neville a ukousl si z toastu. Harryho tou otázkou překvapil. O žádném rozhlase nevěděl - jak by taky mohl, když skoro čtyři hodiny prospal u jezera - a začal si vyčítat, že se nedostavil na důležité jednání.
"Zřejmě jsem usnul," odpověděl vyhýbavě Harry a pokračoval, "o čem byl ten rozhlas?"
"O té nové komnatě." Pousmál se tajemně Neville a zvláštně na Harryho zamrkal.
"Nové? Vždyť Snape ji nechal vystavět už docela dávno, ne?" Zamračil se Harry a zatvářil se nechápavě.
"To sice ano, ale Brumbál nás dneska všechny svolal do Velké síně, protože nám potřeboval sdělit důležité informace." Pokračoval Neville. "Řekl nám spoustu nových věcí, které byly zjištěny, a Popletal dokonce zjistil další potřebné věci o Johnu Brownovi. Nepamatuju si všechno úplně přesně, měl bys radši za Brumbálem zajít. Profesorka McGonagallová říkala, že po celý den se bude zdržovat ve své pracovně." Zakončil Neville a napil se minerálky.
Harry si do hlavy vstřebával všechno, co mu právě kamarád sdělil. Takže získali nové informace ohledně toho vraha. Možná jsou na nejlepší cestě ho dopadnout. Třeba to je ale přesně naopak, a John Brown se jim vyhýbá čím dál usilovněji. Harry si umínil, že hned, jak dojí, zajde za profesorem osobně a promluví si s ním.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anne-Mary Anne-Mary | Web | 17. srpna 2011 v 2:55 | Reagovat

Tak to začíná být čím dál zajímavější vážně se nemůžu dočkat dalšího dílu tohle je skoro lepší než originál Harry si fakt dobrá... :-D

2 Anne-Mary Anne-Mary | Web | 17. srpna 2011 v 14:54 | Reagovat

Neřekla bych že by ses nedostala ještě vejš. :D navíc tohle to je taky dost originální příběh, jo ještě nechceš zase psát z Dracova pohledu víc, no Harryho už jsme si přečetli, ale Draco co je něco zajímavějšího :D jinak pro tebe něco mám... na blogu hned tady na tom odkazu...

3 Anne-Mary Anne-Mary | Web | 17. srpna 2011 v 17:16 | Reagovat

v galerii

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama