Vnitřní boj 24.

16. srpna 2011 v 0:43 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
"Vůbec mě neznáš, Pottere, ale děláš, jako bysme se znali už odjakživa. Opravdu pozoruhodné, že mě soudí zrovna člověk, který o mě neví absolutně nic." Obhajoval se Draco a důležitě máchal rukama na důkaz svých slov.
"Bacha, ať mi nevypíchneš oko, Malfoyi." Neodpustil si škodolibou poznámku Harry a rozhodl se radši neodpovídat na Dracovy argumenty. "A teď, když dovolíš... chtěl bych spát, takže mohl bys laskavě zvednout svůj ctěný zadek ze země a odporoučet se pryč? Děkuji." Poznamenal ještě, když si vedle něj Malfoy drze sednul.
"Ale ale, to se podívejme, slavný Harry Potter nemá ani na vlastní postel, že musí vyspávat jako bezdomovec pod stromem? Neuvěřitelné, kdo by to byl řekl!" Uchechtl se posměšně Draco a významně se zadíval na černovlasého chlapce sedícího vedle něj, který právě rudnul vzteky.
"Opravdu vtipné, Malfoyi, nikdy jsem se více nepobavil. A není ti trochu trapné bavit se s bezdomovci? Co by na to řekl tvůj otec? Asi by nebyl příliš nadšený, že?" Ušklíbnul se Harry a pomyslel si něco o nevychovaných aristokratických snobech.
Draco už radši neodpověděl.


Harry zadoufal, že si snad konečně odpočine a nebude muset poslouchat nesmyslné řeči, kterými ho Malfoy pořád obtěžoval. Ten se ale neměl k nějakému delšímu mlčení, a sotva uběhlo pár minut, přerušil klidné ticho a prohodil vesele, jako by se bavil o počasí: "Nějak vám to s Weasleyovou neklape, že?" V jeho tónu Harry zaznamenal stopu zadostiučinění a škodolibé radosti.
"Co ti je do toho, Malfoyi? To je snad moje věc, s kým mi to klape a s kým ne. Neboj se, tebe určitě nechci, takže si nemusíš dělat naděje." Teď se Harry trefil do černého. Tahle poznámka Draca zasáhla a on se uraženě zamračil. Jiný by to bral určitě jako legraci nebo naschválnické popichování, ale Malfoy si to vyložil trochu jinak. Pokud chtěl před pár okamžiky odejít, teď už by se nejradši vznášel jako pták a uletěl někam daleko, třeba do teplých krajin.
Beze slova vstanul a rychlým krokem se vydal pryč. Žádný uštěpačný argument, žádný rozzuřený pohled. Prostě odešel.
Harryho to zpočátku překvapilo, ale byl až příliš unavený na to, aby se Malfoyem zabíral. Vlastně mu byl docela ukradený, a důvod, proč se vytratil jak pára nad hrncem, ho ani v nejmenším nezajímal.
'Nejspíš má zase nějaké svoje mouchy. Třeba ho nechala Pansy,' pomyslel si Harry a musel se sám pro sebe ušklíbnout. Chvíli jen tak ležel pod stromem a nechal se kolébat harmonickým šuměním listů a vzájemně se proplétajících větviček, a netrvalo dlouho, a on opět usnul.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tamias tamias | E-mail | Web | 16. srpna 2011 v 21:38 | Reagovat

moc pěkné těším se na poktačování bála jsem se že povídka už nebude pokračovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama