Just do it!

20. srpna 2011 v 15:17 | Delight ^^ |  Jednorázovky
Info: Taakže, na začátek bych chtěla říct, že tahle povídka vznikla opravdu jenom ze srandy a z nudy :-D A to jako upřímně, spousta věcí se tam nebude shodovat a stejně si myslím, že by se většina postav ve filmu zachovala jinak... jde tam jen o ten děj (který je stejně nesmyslný, ale tak co) :-D Komentáře a připomínky jen uvítám, a kritiku samozřejmě taky... :-D Stejně tahle povídka si ji zaslouží. :-D
Pairing: Harry/Draco



"Na co ještě čekáš? Pět let ses takhle trápil. A on taky. Neměl bys už dále otálet. Přece sám moc dobře vidíš, jak se na tebe pořád kouká, usmívá a snaží se ti naznačit, že nemá chuť se jen hádat."
"Ale já nevím. Co když si to všechno jenom nalhávám, a když se mu přiznám, vykecá to celé škole, a nejenže z toho budu mít problém, ale taky velký trapas?"
"Nejsem jediná, která tě k tomuhle přemlouvá. Většina lidí už to stejně ví."
Harry se zarazil. Na chvíli se nad jejími slovy zamyslel, musel ale uznat, že má pravdu. Hermiona si zřejmě jeho vylekaného pohledu všimla. "Myslíš, že jsi nenápadný? Jde to poznat, takhle se zamilovaní lidi chovají." Oznámila mu bezděčně, jako by celou dobu mluvili o počasí. Harry se nevěřícně zašklebil a otočil se, jestli náhodou někdo neposlouchá.
"Mám nápad..." usmála se najednou a něco mu zašeptala do ucha.
Chvíli váhal, nakonec ale nepřesvědčeně přikývnul a umínil si, že se na to stejně nakonec vykašle a přece jen Hermionu ošálí.
"Teď už bychom měli jít. Pojď, domluvila jsem se s Ronem, že o půl jedné na nás bude čekat ve Velké síni. Máme spoždění."


Procházeli bradavickými chodbami, cestu jim křižovaly desítky studentů, kteří šli opačným směrem, profesoři a školník, procházející se kolem dokola, kontrolující, jestli je všechno v pořádku a každý dělá to, co má.
"Udělej to!" Pobídl ho Seamus Finnigan, právě šel kolem něj i se svou novou přítelkyní po chodbě, a poplácal ho po zádech. Dívka vedle něj souhlasně přikývla. Harry se ošil a nechápavě se podíval na Hermionu.
"Říkala jsem ti to," přitakala nevzrušeně a pokračovala dále. Blížili se k síni, od jejích dveří na Harryho mával Neville Longbottom s učebnicí Vše o mandragorách a jejich využití v levé ruce, a s několika podivnými sušenými lístky v ruce pravé. Harry nedokázal identifikovat, co to může být a popravdě ho to ani nějak nezajímalo.
"To zvládneš, Harry! Budu ti držet palce!" Zavolal a neohrabaně, jak mu jen to jeho náklad dovolil, ukázal vztyčené palce. O chvíli později na zem dopadla jeho těžká kniha a Harry pocítil, jak se zatřásly obrazy na zdech. Neville si povzdychl a se zmučeným výrazem ji začal sbírat. "Doufám, že se to nedozví madame Pinceová, měli byste se k těm knížkám chovat trochu lépe," podotkla Hermiona a tahala Harryho za rukáv.
Opodál stála Ginny, vypadala naštvaně, ale jakmile se v jejím zorném poli objevila Hermiona s Harrym, vší silou se snažila udržet si veselý úsměv.
"Hodně štěstí," zazubila se, působilo to ale nanejvýš nuceně, spíš než úsměv to byl úšklebek.
Harry se cítil čím dál nervózněji. To to opravdu ví tolik lidí?
"Hermiono, nejsem si jistý, jestli vůbec chci jít na ten oběd. Poslední, o co stojím je to, aby se tam na mě všichni dívali jak na blázna... Víš, radši bych-"
"Ani náhodou!" Přerušila ho nekompromisně Hermiona. "Nemůžeš to skrývat donekonečna. Ostatní mají svých starostí dost, předpokládám, že nebudou ještě k tomu řešit tvé problémy. Prostě pojď, na nikoho se zbytečně nedívej, a keců si nevšímej."
To bylo asi poprvé, kdy se ve svých úvahách zmýlila.
Sotva jednou nohou vkročil do Velké síně, vrhlo se na něj tolik spolužáků, že málem upadl na zem.
"Borec!"
"Konečně!"
"To si pěkně zavaříš u zmijozelských!"
"Holky tě na každým kroku budou otravovat!"
"Udělej to!"
"Ty na to máš!"
"Budeš mít problémy!"
"Jeho otec vás zabije!"
"Až se to dozví Brumbál!"
Harry se na všechny vykuleně díval a sám nevěděl, jak se má zachovat. Zmohl se jenom na nejistý úsměv a v duchu přemýšlel, co udělat.
"No.. já si ani nejsem pořádně jistý, jestli se do toho chci pustit." Upřesnil situaci a nad zklamanými povzdechy se jen pousmál. Hermiona ho zatahala za hábit a za chvíli už byli u zravého chlapce, který se na ně překvapeně díval.
"Jako kdybych to neříkal," rýpnul si do Hermiony, když se usadili vedle vykuleného Rona.
"Ty to vážně chceš udělat?" Nevěřícně se ujišťoval Ron.
"Já nevím..." Odpověděl Harry a vzal si z talíře jeden toast.
"Je to přece Mal-" Ron nedořekl.
"Sakra, Rone! Víš, jak dlouho mi trvalo Harryho přesvědčit? A navíc, přece snad sám moc dobře vidíš ty jejich rádoby nenápadné pohledy. Radši to neřeš!" Napomenula ho Hermiona a nabrala si na talíř bramborový salát.
"Ocenil bych, kdybyste se na to vykašlali. Nemůžem si povídat třeba... o Famfrpálu?" Snažil se Harry stočit řeč na něco jiného.
Ron se hned tohoto tématu chytil, a začal vykládat vše, co věděl o Kudleyských kanonýrech. Taky se pochlubil, že až vyroste, tak se k nim přidá a bude známý po celém světě.
Harry si oddechl.
Rona vnímal na půl ucha a zaobíral se vlastními myšlenkami.
'Mám - nemám? To je dilema! Jsou dvě možnosti, buď ke mě Draco cítí to samé, anebo necítí. Dobrá, teorii jsem zvládnul. Ale co teprve praxe? Jak zareaguje, až mu to řeknu? Bude se na mě překvapeně dívat? Vrazí mi facku? Políbí mě? Ne, to by určitě neudělal, přesně jak říkal Ron - je to přece Malfoy! A Malfoyové se nelíbají jen tak s někým a už vůbec ne se svými největšími soky! Co když je ale ve skutečnosti jiný? Ale Harry, nebuď přece naivní!' Uvažoval a z jeho úvah ho vyrušila až Hermiona, která do něj nepříliš jemně drcnula, aby ho uvědomila o přítomnosti blonďatého chlapce, který se vznešeným krokem právě dostavil do Velké síně, obletovaný několika děvčaty a jeho dvěma kumpány - Crabbem a Goylem. Harry zatřepal hlavou ve snaze dostat z ní otravné myšlenky a pohledem se ihned zabodl do Draca. Žárlivost si v jeho srdci našla místo a on se jen nevěřícně díval, jak blonďák okatě flirtuje s Pansy, nějakou její černovlasou kamarádkou a zároveň kolem ramen drží Olivii, kterou Harry znal jen od vidění.
Draco se také rozhlížel, a jakmile Harryho spatřil, dal si sakra záležet na tom, ať jsou jeho flirtovací triky ještě víc nápadné. Co chvíli na Harryho posměšně zamrkal, potom se hned sklonil k Pansy a za doprovodu zděšeného černovlasého chlapce si ji vysadil na záda s hlasitým smíchem.
Harry nemohl uvěřit svým očím, také Hermiona na celé představení hleděla s neskrývaným zájmem a trochu starostlivě hodila po Harrym očko. "Hlavně klid, nic nedělej." Napomínala jej.
Ron nevnímal svět okolo, sám pro sebe si básnil o famfrpálových pohárech a nejznámějším kapitánovi Kudleyských kanonýrů v mylném přesvědčení, že všichni jsou jeho vyprávěním nanejvýš zaujati.
Harry už se nedokázal dívat na to, jak mu ten zmetek dělá naschvály, nedbal na Hermionino upozornění a sám se odhodlaně a poháněn vlastním vztekem vydal k Dracovi.
Ten si ho ani nevšimnul, právě se něčemu smál a u toho se vesele díval na potěšenou Olivii, jako by se nechumelilo. Harry kráčel Velkou síní jako rozzuřený býk a vůbec nevnímal, že hluk a šum v místnosti postupně utichá a všechny pohledy se zvědavě upírají na něj. Černovlásý chlapec se čím dál víc blížil k Dracovi, který k němu stál zády. Byl od něho sotva pár metrů, když na něj poněkud vyděšeně ukázala Pansy a přes celou síň zakřičela: "D-Draco, otoč se!"
A on se otočil. Jejich pohledy se střetly a jejich oči se do sebe vpíjely. Harry si připadal jako v nebi a zároveň, jako by jej někdo polil ledovou vodou. Šedé duhovky v něm vzbuzovaly nevysvětlitelný chlad a téměř až mystickou atmosféru, zatímco Draco se topil v těch brčálově zelených a nebyl schopný se pohnout. Chvíli se hypnotizovali pohledy a potom se Harry konečně odhodlal udělat to, proč tady přišel. Přimáčknul blonďáka ke zdi a při pohledu do jeho tváře zrychleně oddechoval.
"Musíš, sakra, se všema flirtovat?" Neuvědomil si, jak hloupě to muselo vyznít. Draco si odfrknul a vyzývavým pohledem sjel Harryho obličej.
"Copak, Pottere? Žárlíš snad?"
"N-ne... Já nežárlím... Vůbec ne!" Zapíral Harry a tváře mu zčervenaly.
Draco se musel pousmát a vyměnili si role, teď byl přitisknutý u chladné zdi Harry a Draco se nad ním skláněl. Černovlásek cítil, jak se mu na celém těle tvoří husí kůže a po zádech mu stékají kapky potu, tak byl z jeho přítomnosti nervózní. Draco se přede všemi naklonil k Harrymu a pošeptal mu do ucha: "Vím, že žárlíš, Pottere. Vidím to na tobě. Šílíš ze mě." A skousnul mu ušní lalůček.
Celou síní se ozvalo překvapené "Óooooooooo!" a oči všech v místnosti připomínaly vytřeštěné tenisové míčky, obzvlášť Pansy je sbírala už skoro na zemi.
Harry se viditelně roztřásl, Dracův hlas na něj až příliš působil a pocítil to i jeho kamarád tam dole.
'Harry! To si nemůžeš dovolit!' Nadával sám sobě v duchu. 'Rychle si představ něco nechutného! Filch v tangách, Hagrid v srdíčkových trenýrkách, Dracův dokonalý zadek... NE! Špatně, špatně, špatně!'
Byl v koncích. Cítil se tak trapně a neschopně, jeho vlastní tělo ho zradilo. A najednou se stalo něco, co Harry ani přinejmenším nečekal. Draco jej políbil! Vášnivě, nenasytně... Harry zpočátku nebyl schopen ani spolupracovat, jak byl vyděšený. Potom ale toho blonďatého ďábla objal okolo krku a svým nenasytným jazykem proniknul za hradbu těch bělostných zubů. Jejich jazyky se proplétaly v neslyšitelné harmonii, byli do polibku tak zabraní, že si ani nevšimli Brumbála stojícího ve dveřích.
Najednou se celá Velká síň hlasitě roztleskala a diváci, přihlížející celé té podívané, začali burácet. Profesor Brumbál si vševědoucně upravil půlměsícové brýle a usmál se. S tajemným pohledem pak odešel tak rychle, jak se objevil a celou cestu si spokojeně broukal.
Když se dvojice odpojila od polibku, protože se potřebovala nadechnout, už u nich byli gratulanti a oba dva je zalehli ve víru gratulací, někteří dokonce vyhazovali své klobouky do vzduchu a všude panovalo veselí.
Pansy si rozzuřeně dupla a slzy se jí spustily po tvářích. Uraženě odběhla do své ložnice.
Fred, George, Ron, Seamus a Neville popadli Harryho za ruce a nohy a několikrát jej vyhodili do vzduchu, Draca se ujal Crabbe s Goylem a udělali to samé.
Harry i Draco se vesele usmívali, a při letu spolu propletli ruce a jejich pohledy se setkaly. Uvědomili si, že jen spolu mohou být opravdu šťastní.

Vím, že je to kravina... :-D Tak mě prosím nezabijte! :-D

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anne-Mary Anne-Mary | Web | 20. srpna 2011 v 15:44 | Reagovat

:D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D
Jenom si řikám chudák Ginny

2 Anne-Mary Anne-Mary | Web | 20. srpna 2011 v 16:16 | Reagovat

Hele můžeš si přečíst můj další díl, nakoply jsme protivu :D :-D

3 Andy slytherin Andy slytherin | 4. ledna 2012 v 17:35 | Reagovat

Bezvadná povídka :))*

4 Zoe Zoe | E-mail | Web | 2. března 2012 v 0:34 | Reagovat

To bolo krásne sladké :D

5 cincina cincina | Web | 15. března 2012 v 9:17 | Reagovat

Toto je dokonalé :)Když jsem nervózní, tak mám takový divný pocit v břiše. A ty jsi první, komu se povedlo mi tenhle pocit vyvolat u povídky. Myslím tím to, když byl Harry nervózní než vešel do té Velké síně a tak prostě :D ach dokonalé! ♥

6 Bikiette Morrison. Bikiette Morrison. | Web | 18. března 2012 v 11:56 | Reagovat

Pěkné! :)

7 saruki saruki | 7. dubna 2012 v 18:42 | Reagovat

[6]: souhlas :-)

8 Delight ^^ Delight ^^ | Web | 26. května 2012 v 20:18 | Reagovat

Děkuju za všechny názory i komentáře, moc mě to těší! Už i proto, že tahle povídka je hodně stará a vlastně nemá ani hlavu ani patu :-D Ještě jednou děkuju ^^

9 me me | 16. února 2013 v 1:20 | Reagovat

tak to je pěkná sračka....ale dobře se to čte.... ;)

10 Delight ^^ Delight ^^ | Web | 20. srpna 2013 v 19:31 | Reagovat

Heh, jo, je to neskutečná sračka, ale myslím že i ve světě povídek to chce občas nějakou změnu nebo úlet. Nemůžou být všechny povídky vážné.
Díky za názor :-)

11 Omu Omu | 28. září 2015 v 8:24 | Reagovat

Tak, je to vážně moc pěkné, ale... já osobně fandim yaoi a tak mě povídka až tolik nezaujala, jinak dobré spravování děje, jen tak dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama