Láska prochází famfrpálem 3/3 (část 4)

21. srpna 2011 v 15:48 | Delight ^^ |  Láska prochází famfrpálem
Taaaak, a je tady poslední díl LPF...Moc se omlouvám, že jsem to tolik protahovala, ale prostě jsem nebyla schopná to tak rychle dopsat. Snad se vám bude líbit, ale mně přijde ten konec docela useklý, protože jsem opravdu nevěděla, jak jinak to skončit. Tak mě prosím nezabijte... :-D Enjoy!

"Moc si fandíš, Pottere." Dodal ještě Draco a větu zakončil tónem nebudu-o-tom-dále-diskutovat.
Rozhostilo se ticho, které ale kupodivu nebylo nepříjemné, spíš naopak. Ani jednomu z nich nevadilo, že spolu sedí mlčky pod stromem a sledují klidnou hladinu jezera. Draco celou dobu jen předstíral, že s tím má problém, ale ve skutečnosti mu to nebylo vůbec proti mysli. Harry se zády opřel o pevnou kůru a nevědomky se pousmál. Příjemný večerní větřík cuchal jeho vlasy a on se chtě nechtě po dlouhé době cítil šťastný. Komické. Právě tady sedí se svým největším rivalem, a cítí se s ním skvěle. A ještě k tomu jsou úplně zticha. Opravdu nevídané.
Teplota klesla ještě o několik stupňů a chlad, který se venku šířil, donutil Draca přitáhnout si tenký svetr více k tělu. Na tmavé obloze jasně svítil měsíc a hlídkoval svému nočnímu království, posetému stovky zářících hvězd.
"Ty...Dra...Malfoyi?" Protnul mlčení Harry a začervenal se. V duchu si vynadal za svůj omyl a pevně doufal, že si toho osoba sedící vedle něj nevšimla.


"Ano, Pottere?" Ozval se Draco, a dokonce jeho samotného překvapilo, že mu odpověděl úplně normálně a konverzačním tónem, bez nějakého náznaku záště či vzdoru.
Harry uvažoval, co mu má říct. Nechtěl tady celou dobu jen tak v tichosti sedět, měl v úmyslu Draca poznat i z jeho druhé, lepší stránky - kterou nepochybně měl. Už jenom to, že tady s ním seděl a výjimečně ze sebe nechrlil nadávky, něco znamenalo.
"Jak se máš?" Vychrlil ze sebe snad až nepřirozenou rychlostí a vteřinu na to vykulil oči. Měl opravdu sto chutí si jednu vlepit.
'Opravdu nic lepšího tě nemohlo napadnout! Bravo!' Nadával si.
Draco vyprsknul smíchy a jeho zvonivý smích putoval dál vzduchem v zajetí ozvěny, která se linula kolem. Harry najednou zkoprněl a naskočila mu husí kůže, smích se mu ozýval v uších. Vlastně nebyla překvapivá Malfoyova reakce, to ne. Co Harryho zaujalo, byl způsob jeho smíchu. Tentokrát zněl upřímně a čistě, ne tak jako vždy, s podtónem výsměchu a nadřazenosti. Černovlasý chlapec byl z toho tak překvapený, že ani nevnímal, co mu Draco říká. Jen matně viděl, jak pohybuje rty , ale byl omámený natolik, že nic neslyšel.
"No tak, posloucháš mě vůbec?" Ozvalo se vedle něj a Harry sebou trhnul. Spěšně zatřepal hlavou a protřel si oči. 'Už asi šílím.' Pomyslel si a pomalu se mu začaly vracet všechny smysly.
"Ehm...tedy...co jsi říkal?" Pousmál se omluvně Harry a cítil se snad ještě trapněji než kdy předtím.
"Že to byla opravdu nápaditá otázka." Objasnil Draco a neubránil se dalšímu smíchu.
Harry zrudnul jako rajče.
"N-no...mě nic jiného nenapadlo." Vykoktal ze sebe a sklopil oči.
"Tak tedy pro tvou informaci - mám se docela fajn," odpověděl Draco a obrátil se na Harryho. Pohledem ho vybídnul i k jeho odpovědi.
"Já se mám...taky docela fajn," odpověděl dotázaný, ale musel se hodně přemáhat, aby se nepřiznal k tomu, že se nikdy neměl lépe.
Draco se na něj zkoumavě podíval, ale pak přikývnul. Jejich pohledy se znovu setkaly a oběma jim projel mráz po zádech. Byli od sebe takový kousek, že si navzájem mohli očima zmapovat každý rys tváře, kterou jim ozařovalo světlo měsíce, každou pihu nebo znamínko. Nevědomky se k sobě přibližovali poháněni vlastní touhou ochutnat rty toho druhého. Zejména Harry se nedokázal ovládat, jakmile byl od těch na pohled hebkých a sametových rtů na dva milimetry, zrušil tu nepatrnou vzdálenost mezi nimi a přitiskl se na Dracova ústa.
Sotva se jejich rty spojily, v Harryho těle vybuchla sopka a naskočila mu husí kůže. Ten dotek v něm vyvolal souboj pocitů, v podbřišku mu zaškubalo a cítil hejna motýlů, jak naráží do jeho útrob.
Zpočátku se jen jemně laskali a ochutnávali chuť rtů toho druhého, načež Draco obkroužil jazykem jejich linii. Černovlasý chlapec vzrušeně vydechl a na to Draco čekal. Vplul svým hbitým jazykem nenasytně do Harryho pootevřených úst a prozkoumával každé jejich zákoutí. Harry chvíli Draca nechal, ale potom sám převzal iniciativu. Vášnivě se líbali, jejich jazyky se proplétaly a chtíč obou chlapců vzrůstal čím dál víc.
Po chvíli se od sebe odtrhli, aby se mohli nadechnout a s ruměnci ve tvářích se na sebe dívali. Harry už to oční spojení nevydržel a stydlivě sklopil oči. Zrychleně oddechovali a oběma se jim v hlavě honily stejné myšlenky.
'Tohle bylo to nejkrásnější, co jsem kdy zažil.' Pomyslel si Harry a musel se štípnout do ruky, aby se ujistil, jestli se mu to jen nezdálo.
'Nikdy jsem nevěděl, že umí Potter tak skvěle líbat,' prolétlo hlavou Dracovi a zasněně se usmál.
Chvíli se jen tak zaobírali svými pocity, a jedinými jejich společníky byli prozpěvující si ptáci a lehký vánek. Téměř ve stejný okamžik se na sebe opět ohlédli a Draco dostal neodolatelnou chuť znovu pocítit ty dokonale hebké plné rty a hříšně je potrestat. Rozuměli si i beze slov a hladově se na sebe vrhli. Harry Draca povalil na zem a obkročmo si na něj sedl, nepřerušoval jejich spojení a obratně rozepínal Dracovi tenký svetr. I přestože venku už byla velká zima, jejich těla hořela touhou.
"Chutnáš po jahodách," zamumlal Draco do Harryho rtů a prsty bloudil po jeho těle.
Jakmile ale černovlasý chlapec vsunul své ruce pod Dracovu košili, blonďák se od něj odtrhnul a za udiveného pohledu jeho společníka se zvedl ze země.
"S-stalo se něco?" Zeptal se udýchaně Harry, bál se, jestli něco nepokazil.
Dobrých pár minut, během kterých se Harry cítil jako na trní, se mu nedostávalo odpovědi, na Dracovi šlo vidět, že si pořádně promýšlí, co říct.
"Na mně je to moc rychlé... Nechci to uspěchat," přiznal se blonďák a provinile sklopil hlavu.
Harry si oddechl a usmál se, pomalu došel k Dracovi a prsty mu zvednul bradu. Koukali si do očí, plných něhy a lásky, avšak v těch Dracových se zračila ještě nejistota. Harry jej jemně políbil, čímž mu dal najevo, že počká jak dlouho bude Draco chtít. Polibek je někdy více než tisíc slov.
Draco překvapeně zamrkal a na jeho rtech se usadil úsměv. Propletl prsty s těmi Harryho a ruku v ruce se vydali k Bradavickému hradu, naplněni štěstím. Rozloučili se vášnivým polibkem a slíbili si, že si ten večer musí někdy zopakovat. Tu noc oba dva usínali s pocitem, že právě zažili nejkrásnější den svého života.
A určitě ne poslední.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anne-Mary Anne-Mary | Web | 24. srpna 2011 v 21:47 | Reagovat

Měla jsem čas dočíst to až teď proto že pořád píšu nebo něco dělám na blogu, když jsem na internetu. Musím ale uznat, že tohle je dakt nej konec, jaký to mohlo mít :) jsi skvělá v psaní :-)  :-)  :-)

2 May Darrellová May Darrellová | Web | 13. ledna 2012 v 21:53 | Reagovat

Tohle bylo parádní! Dokonale napsané... ^^

3 ZdenekP ZdenekP | E-mail | 17. ledna 2017 v 15:36 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na harry-potter-slash.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama