Vnitřní boj 23.

31. července 2011 v 18:19 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
Cestou zpět k východu z učebny se ještě podíval na svého spolusedícího s jasným zadostiučením, snad jako by mu chtěl říct - "Tohle ti nevyšlo, Malfoyi." Blonďatý aristokrat mu pohled rozzuřeně oplatil, to už ale Harry neviděl.
Když vyšel ze sklepení, ihned ho do očí praštilo ostré sluneční světlo. Chvíli mu trvalo, než si zvyknul, ale potom se rozhodl, že si zajde k jezeru. Zatím neměl co na práci, protože ho Snape z hodiny pustil dnes dříve a Harry se rozhodl využít chvíle volného času k tomu, aby se natáhl pod velký rozvětvený dub, stojící u jezera.
Bradavické pozemky byly prázdné, dnes se nemusel prodírat davem ostatních studentů, většinou Zmijozelských, kteří mu bezohledně křižovali cestu a s hlasitými nadávkami ("Uhni, Pottere!", "Nevidíš že spěchám?") pospíchali na vyučování. Teď tady byl úplně sám, všichni ostatní byli ještě na svých hodinách. Jeho kroky mířily k největšímu stromu široko daleko. Kamkoli se podíval, tenhle letitý dub byl rozhodně nejvyšší, se spoustou větví a pevnou kůrou. Harry tady chodil pokaždé, když hledal nějaké rozptýlení nebo chtěl utéct od všech problémů, které ho svazovaly.


Jakmile k němu došel, unaveně si lehnul do stínu, který vytvářela jeho rozrostlá koruna a slastně vydechl. Lehký vánek mu čechral vlasy a přinášel takový zvláštní klid, až mu na celém těle naskočila husí kůže. Přímo před sebou měl výhled na bradavické jezero, které se jemně vlnilo pod náporem větříku. Bylo to tady opravdu úžasné, najednou se cítil mnohem lépe než předtím, tak svěže a plný nové energie, a to tady ležel teprve pár minut.
Harry si zívnul a našel si pohodlnější polohu, protože ho vystouplé kořeny tlačily do zad. Na chvíli zavřel oči.
***
Byl den svatého Valentýna... Po Bradavicích se procházely zamilované páry a všichni vypadali nadmíru šťastně. Několik studentů sice odjelo na tento svátek domů, ale většina z nich chtěla Den Zamilovaných strávit v Bradavicích se svými kamarády. Harry se procházel po pozemcích sám. Obešel si celý hrad kolem dokola, chvíli zůstal u sebe v ložnici, pak navštívil jezero, Velkou síň a dokonce i Sovinec, aby Hedvice dal nějaký pamlsek. Zastavil se i na ošetřovně, kde na bílé posteli smutně ležel Neville. Nedávno si totiž udělal něco s rukou, a ačkoli mu zranění rychle spravila profesorka McGonagallová, paní Pomfreyová se rozhodla, že si ho u sebe radši chvíli nechá. Jakmile Harry vešel dovnitř, Nevillův sklíčený výraz se změnil na veselý. Harry u něj chvíli zůstal, protože se nudil a nehodlal se celý den jen tak potulovat po venku. Povídali si, smáli se, ale potom černovlasého chlapce paní Pomfreyová doslova vyhodila z ošetřovny se slovy: "Pacient potřebuje klid na lůžku, pane Pottere! Myslela jsem, že jste dost chytrý na to, abyste to pochopil!"
Harry přišel tedy i o poslední zábavu. Cestou okolo hradu potkával spoustu lidí, kteří se drželi za ruce, líbali se anebo se prostě jen tak procházeli a povídali si spolu... Jen on byl sám, a přitom by tak moc chtěl mít někoho, kdo by ho měl rád, komu by se vždy mohl se vším svěřit, někoho, kdo by stál na jeho straně, kdyby se něco pokazilo...zkrátka a jasně - chyběla mu láska. Vtom zahlédl v dáli vysokou štíhlou osobu, která se tady zjevně potulovala taky sama... Harry neváhal a rychle se za ní vydal. Čím blíž u ní byl, tím víc se mu odhalovala její identita, a nakonec zjistil, že je to...
***
"Pottere! Co zrovna ty tady děláš?"
Ze snění ho probral chladný hlas. Harry zamžoural do slunečního svitu a snažil se zaostřit na toho člověka, který byl natolik drzý, že ho bez okolků probudil, ale stejně si byl skoro jistý, že je to Malfoy - podle toho hlasu, a navíc kdo jiný by na něho jen tak začal pořvávat, když spí?
"Malfoyi! Není to náhodou pod tvoji úroveň se zahazovat s někým, jako jsem já?" Zašklebil se Harry a unaveně si protřel oči. "Kromě toho jsem spal, jestli ti to nevadí! A co tady vlastně děláš?"
"Na to samé bych se mohl zeptat já tebe!" Opáčil Draco a absolutně přehlédl poznámku o jeho 'vysokém postavení v kouzelnickém světě.' "A nemám povinnost se ti zpovídat. Tohle je moje místo."
"Máš snad nějaký doklad o jeho vlastnictví?" Zamračil se černovlasý chlapec a dodal už trochu hlasitěji: "Tady může chodit každý, nejsi tady sám, pokud sis toho ještě nevšiml. Nebo jsi opravdu tak zabedněný a zahleděný do sebe, že ti to nedošlo?" Začínal být naštvaný, tenhle blonďatý fracek ho jen tak vyruší z jeho snění, zrovna v té nejlepší části, a pak ještě dělá jakoby nic?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama