Láska prochází famfrpálem 2/3

29. července 2011 v 18:05 | Delight ^^ |  Láska prochází famfrpálem
Na Woodovi a jeho družstvu šlo poznat, že usilovně přemýšlí.
Obzvlášť Harrymu bylo podivné, že je Malfoy vyzval na zápas. Vždyť se ani jednou nestalo, aby Zmijozel zvítězil nad Nebelvírem. Harry byl pokaždé rychlejší a Zlatonky se zmocnil dříve. Proto byl hodně překvapen, když jim zmijozelští dali takovou nabídku. Než ale stačil něco namítnout, Oliver s jejich návrhem souhlasil.
"Dobrá," připustil Malfoy, "ale nebude to jen tak." V očích se mu potměšile zablýsklo a on se znova zašklebil. "Družstvo, které prohraje, bude muset splnit vítězům nějaké přání, které si sami vyberou. Přání může být jakékoliv." Dodal blonďák a olízl si rty.
Tenhle návrh přišel Harrymu ještě mnohem pochybnější, než vůbec samotný nápad zápasu. Určitě v tom musí být něco nekalého, Malfoy vypadá, jako by si byl jistý tím, že vyhrajou, proletělo Harrymu hlavou. Ale nenechal se zahanbit, a taky nechtěl vypadat jako srab, který se bojí dobrodružství. Proto tedy přikývl, a vypadalo to, že zbytek družstva souhlasí taky.


Oliver tedy přinesl poněkud velkou truhlu, ve které se schovávaly čtyři míče - camrál, dva potlouky a zlatonka. Nevěděl si však rady s tím, kdo vyhodí míče do vzduchu.
"Potřebujeme dalšího člověka, aby odstartoval zápas a taky aby nám dělal rozhodčího," pronesl pevně a doufal, že se brzy někdo objeví.
"Mohl bych dojít pro Hermionu," napadlo Rona, ale Harry jeho nápad hned zamítnul. Hermiona už ani tak nebyla příliš nadšená, že kluci šli trénovat místo toho, aby si třeba zašli do knihovny, nebo udělali úkoly.
"Co třeba nějaký profesor nebo profesorka?" Navrhla Ginny.
"Všichni teď vyučují, Weasleyová," ozval se chladně Malfoy. "A kromě toho, obávám se, že žádný z nich by nebyl příliš nadšený, kdybychom ho pozvali pískat na píšťalku," dodal posměšně tónem, jako že nechápe, jak to vůbec mohlo Ginny napadnout.
"Víš co Malfoyi?" Zastával se Harry Ginny. "My se tady aspoň snažíme něco navrhnout, ale tobě se samozřejmě nic nelíbí! To by se totiž zhroutil svět, aby jsi někdy přiznal, že nejsi nejlepší, že? Máš snad nějaký lepší nápad?"
Malfoy zvedl pravý koutek a na tváři se mu usídlil nepěkný úšklebek. "Nemám náladu poslouchat kecy nějaké malé holky! A tu mudlovskou šmejdku tady taky netahejte." Vyhnul se odpovědi.
"Komu říkáš mudlovská šmejdka, Malfoyi?!" Vyjel Ron a zčervenal. "Přestaň se do Hermiony navážet, ty... ty... spratku jeden namyšlená!"
Teď už zasáhla i Pansy Parkinsonová, která neodolala příležitosti zastat se Draca a tím si u něj i stoupnout.
"Okamžitě buď zticha! Draco není žádný namyšlený spratek, ale jak se tak dívám na tebe, ty nemáš ani na pořádné koště!" Vyčetla mu a pyšně se pochlubila svým nejnovějším Nimbusem, zatímco Ron držel v ruce obyčejného Zametáka. Ron se už už chystal něco namítnout, když mu skočil do řeči Wood.
"K čemu ti je Nimbus, Parkinsonová, když na tom ani neumíš lítat? To, že máš lepší koště neznamená, že umíš hrát famfrpál," postavil se za svůj tým Oliver, a ačkoli uvnitř něj všechno vřelo zlostí, navenek se snažil působit klidně, protože věděl, že tak své nepřátele nejvíc naštve.
Malfoy si odfrknul. "Nebelvír je jen parta mudlovských šmejdů a krvezrádců. Nemá cenu se s váma zahazovat. Wízlánku, nejprve si pořiď nové koště, a potom se s námi můžeš srovnávat." Rýpnul si znovu a sledoval Ronovu rudolící tvář, která se červenala vzteky čím dál víc. Když si všimnul jeho zatnutých pěstí, jen se posměšně zasmál a pronesl: "To sebeovládání tě musí stát hodně sil, že, Weasley?" A celé zmijozelské družstvo se jako na povel zařehtalo.
Harry držel vzteklého Rona za ramena a snažil se ho uklidnit.
"Jsi stejný, jako tvůj otec, Malfoyi! Taky tak bezcitný pitomec!" Zakřičel už naštvaně Harry, protože nebylo úplně jednoduché udržet zrzka v klidu. Z družstva zelených hábitů se ozýval popuzený šepot, jakmile Harry dořekl svůj argument.
"Do mé rodiny se nenavážej, Pottere!" Skříknul blonďák a zuřivě se vrhnul na černovlasého chlapce. Úplně zapomněl na to, že by bylo jednodušší mu ublížit hůlkou, a s doprovodem hlasitého skandování jeho družstva povalil Harryho na zem a zalehnul ho celou svou vahou.
"Co se teď chystáš dělat, Malfoyi?" Zavrčel přidušeně Harry pod tíhou Dracova těla. Tohle napadení nečekal, ale přesto se snažil předstírat, jako by mu to bylo jedno. Jeho cílem bylo Malfoye co nejvíce vyprovokovat.
Byli u sebe tak blízko, až na svých tvářích cítili teplý dech toho druhého. Draco se zahleděl do Harryho smaragdových očí, v nichž plála naštvanost a adrenalin. Potom pohledem spočinul na jeho plných rtech a pocítil vtíravé nutkání Harryho políbit, jen nepatrně se svými rty otřít o ty jeho. Harry využil Dracovy chvilkové nepozornosti, a přetočil se nad něj, takže Draco teď ležel na zádech a Harry seděl na něm. Oba týmy se na ně dívaly a dokonce i zmijozelští už přestali ječet Dracovo jméno a ztichli. Pansy Parkinsonová působila dojmem, že za chvíli odpadne, Ron na podívanou před sebou hleděl s neskrývaným překvapením. Všichni vypadali napnutě a nikdo ani nedutal.
Černovlasý chlapec se naklonil těsně nad Draca, až jeho rozčepýřené vlasy zašimraly blonďatého aristokrata na tváři, a zašeptal mu do ucha: "Máš se ještě co učit, Malfoyi. Tebe by dokázalo přeprat i malé dítě." A zamrkal na něj. To by ale nebyl Draco, aby se nechal takhle urážet. I přesto, že ležel pod Harrym, měl ještě k dispozici ruce a nohy. Svýma rukama s dlouhými pěstěnými nehty na Harryho zatlačil ve snaze dostat se z pod jeho těla. To se mu ale nepodařilo, černovlásek mu chytl obě ruce za zápěstí, a hrubě mu je zvrátil za hlavu. Draco byl téměř bezmocný, zrychleně dýchal a po celém těle mu naskočila husí kůže. Sám ani nevěděl, jestli to je z té nesnesitelné blízkosti, které se Harry nevědomky domáhal, nebo prostě jen z toho, že je mu zima. Neměl strach, ale vevnitř ho svíral zvláštní pocit, který Draco nedokázal identifikovat. Tahle situace byla něčím jiná, než vždycky, přesto si ale blonďák nepřál nic jiného, než aby trvala věčně.
Najednou se v něm nahromadila síla, a on se překulil zase zpět na Harryho. Role se obrátily a navrch měl tentokrát Malfoy. Černovlásek vypadal poněkud překvapeně, protože nejspíš nečekal, že by se Draco mohl ujmout vedení nad ním. Vzájemně se propalovali pohledem, šedé oči vytvořili s těmi zeleně smaragdovými pomyslnou světelnou čáru, která jim nedovolila se od sebe odtrhnout. Ani si neuvědomili, že jsou tady spolu s nimi ještě jejich kamarádi, kteří celou scénu pozorují se zatajeným dechem. Draco jemně přejel rukou po Harryho svalnaté paži, a poprvé za celý život se na něj usmál. Harry s vykulenýma očima pozoroval tu změnu, a taky pocítil jeho něžný dotyk. Skoro by si až myslel, že Malfoy není takový pokrytec, jak se na první pohled zdá, ale Draco se rychle vrátil zpět ke svému chladnému pohledu, snad jako by si ani nepřipouštěl, jak se to před pár okamžiky zachoval. "Co na to říkáš teď, Pottere? Opravdu jsem tak slabý, jak sis myslel?" Přivřel oči a zvláštním pohledem si Harryho prohlížel. O chvíli později už začly spolupracovat jeho ruce a snažily se Harrymu, ležícímu pod ním, ublížit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama