Vnitřní boj 19.

5. února 2011 v 20:48 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
Sluníčko svými teplými paprsky proniklo okny do ložnic bradavických studentů a polechtalo je na tvářích. Šťastně se usmívalo všude kolem, a žádným spáčům nedalo pokoj. Venku bylo krásně. Ptáci se usadili na větvích a společně prozpěvovali zamilované písničky, květiny se probudily a rozvily se, větřík lehce pohupoval lístky a větvičkami rozrostlých stromů a hebká tráva se rytmicky vlnila. 
Jeden zbloudilý paprsek si vyhledal i Dracovy oči a usilovně na ně dotíral, než je donutil rozlepit se od sebe. Draco nakrčil nos a o chvíli později si kýchnul. 
"Dobré ráno..." Mávnul na něj Blaise, zatímco si oblékal tmavě modrou košili. 
"Tobě taky," zazíval Draco a protáhl se. "Kde jsou Crabbe a Goyle? Počítám, že už na snídani," ospale si protřel oči a rozhlédl se po pokoji. 
"Jo," zachechtal se krátce Blaise, "divím se, že na tebe nepočkali." Zapnul si poslední knoflík své košile a obrátil se na Draca v sametovém zeleném pyžamu. "Mám na tebe počkat?"
"Jak chceš... ale nemusíš. Bude mi trvat dlouho, než se vyhrabu z postele. A musím si taky dojít ještě do koupelny. Takže radši jdi už do Velké síně."
Zabini přikývl. "Dobře. Uvidíme se dole," a pomalu vyšel z ložnice.

Draco ještě chvíli ležel v teplých vyhřátých peřínách, a ani v nejmenším se mu nechtělo vstávat. Nejradši by takhle proležel celý den, ale věděl, že si to nemůže dovolit. Dnes měli dvouhodinovku lektvarů s Nebelvírem, a to už za chvíli. I když byl Draco nepochybně Snapeovým oblíbeným žákem - ne kvůli výkonům, ale kvůli koleji - zřejmě by moc neocenil, kdyby se na jeho hodinu dostavil pozdě. Potom ho taky čekaly Dějiny čar a kouzel s profesorem Binnsem, duchem, jehož výklady byly tak nezajímavé, že je nikdo pořádně nevnímal a většina třídy otupěle polehávala na lavicích s nepřítomným pohledem a myšlenkama jinde, nebo spala. Bylo jen pár žáků, kteří vydrželi dávat pozor a zapsat si poznámky. 
 Na seznamu byla ještě hodina Obrany proti černé magii, Péče o kouzelné tvory a Věštění. Draco si umanul, že si zajde radši na ošetřovnu a vymluví se, že mu není dobře, než aby se staral o Hagridovy bláznivé hipogryfy nebo dával nažrat špinavým Blátoplazům. Snad si nikdo nemohl myslet, že by se jich jen konečkem prstu dotknul? A pokud šlo o Věštění, profesorka Trelawneyová byla nanejvýš podivná osoba a jejím výmyslům snad nevěřil nikdo, než sestry Patilovy, které hltaly každé její slovo a neustále se jí na něco ptaly. To by možná taky bylo lepší předstírat nemoc.
***
O dvacet minut později už Draco scházel schody ze zmijozelské společenské místnosti a opět se musel vyrovnávat s pomlouvačným šuškáním a šeptáním na chodbách. Kdekoli šel, byl mu někdo v patách, každý se na něj otáčel a přeměřoval si ho pohrdavými pohledy. Musel projít téměř celým hradem, až se konečně dostal k dubovým dveřím Velké síně, ze které se už na 100 metrů ozýval hluk a hovor. 
Nějak moc ho nepřekvapilo, když se šum trochu uklidnil, jakmile vešel dovnitř. Stovky hlav se na něj otočily a jeho to dostávalo do nemalých rozpaků. Pár studentů si však hledělo dále svojí práce, a nějaký Draco Malfoy je vůbec nezajímal. 
Spatřil Zabiniho ruku ve vzduchu, jak na něj mává, ať si přisedne. Dracova tvář se hned o poznání více rozjasnila, byl rád, že někdo na něj ještě nezanevřel. 
"Tak co je dneska na snídani?" Přejel šedýma očima celý stůl a do očí mu padly wafle s jahodovou marmeládou. 
"Ahoj Drafo," pozdravili ho unisono Crabbe a Goyle s plnou pusou piškotového dortíčku. "Jak se máf?" 
Draco se od nich znechuceně odvrátil a ani se nenamáhal odpovědět jim.
"Už mi vadí, jak se tady na mně všichni dívají," zašeptal potichu Blaisemu, aby jej slyšel jen on. "Kdoví, co se rozkecává po škole o mně a o Harrym..." Zabořil hlavu do dlaní a letmým pohybem si prohrábl stříbřité vlasy, hebké jako hedvábí.
"Dneska se na mně taky dost lidí dívalo, když jsem procházel hradem. Mám strach, aby z toho Hermiona nebyla smutná. Když jsem jí viděl, nevypadala moc dobře."
Draco pokrčil rameny. Zjevně na tom ani Blaise nebyl úplně nejlíp.
"Crabbe? Podáš mi prosím ty wafle?" Téměř hned už držel v ruce talíř plný teplých waflí a hladově se do nich zakousl. Přitom se nenápadně rozhlížel po nebelvírském stolu, ale bylo velice těžké uhodnout, kteří dva slídilové se o něm a Harrym ten večer bavili. Skoro všichni na něj totiž upírali naštvané pohledy. 
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Smirky Fortuna | Alia Smirky Fortuna | Alia | Web | 7. února 2011 v 8:14 | Reagovat

Pff, tak tohle pro Draca nevypadá nejlíp. Zajímalo by mě, jak se z toho vyhrabe. A Zabini tak.

2 mayandsue mayandsue | Web | 10. dubna 2011 v 13:50 | Reagovat

Ahoj naštiv můj blog.Prosím budu ráda za komentář

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama