Vnitřní boj 18.

3. února 2011 v 18:29 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
Když Draco pozdě v noci ulehal do postele, neustále se mu v hlavě promítal celý den. Stále nemohl uvěřit, že zrovna v Zabinim, se kterým se nikdy nějak moc nebavili, protože byl tichý, našel toho nejlepšího spojence, který se ocitl ve stejném průšvihu jako on. Pak si taky uvědomil, že zítra si bude muset dávat bedlivý pozor na nenápadné špehy u Nebelvírského stolu. Věřil, že v Nebelvíru jsou někteří tak stupidní, že se sami prozradí svými pohledy na něj. Vzpomněl si na podezřelé pohledy lidí ve zmijozelské společenské místnosti, na jejich narážky na něj a Harryho... 
"Už bych na něj měl, sakra, přestat myslet! Jde to se mnou od desíti k pěti, mám kvůli tomu problémy ve škole, mezi kámošema a brzy i mezi profesory," pomyslel si zkroušeně Draco, ale sám moc dobře věděl, že se to lehko řekne, ale těžko udělá. 

Dlouho jen tak ležel na zádech, s očima upřenýma na pečlivě zeleno-stříbrně vyzdobený strop a nemohl usnout. Zkoušel počítat hady, ale u 600 hada to vzdal, a uznal, že to nemá cenu. Tahle noc bude probděná, a buď neusne vůbec, nebo až nad ránem.
***
Ve stejný čas akorát na jiném místě seděl na posteli Harry. Měl hlavu jako kolo štěstí, učitelé jim dávali ve škole hodně zabrat a nakládali jím čím dál více úkolů. Úkoly profesora Binnse byly poměrně jednoduché, stačilo s Hermionou zabrousit do knihovny a přečíst si něco o historii. S většinou výpisků jim pomohla taky Hermiona. Nejhorší byly - jako vždycky - hodiny a domácí úkoly profesora Snapea, který si na něj přinejmenším zasedl a při každé příležitosti ho co nejvíce znemožnil a ponížil. Nebylo to ale jen o učení. Harry si nemohl nevšimnout zvláštních pohledů svých spolužáků nejen ze své koleje. Kdykoli procházel chodbou, cítil v zádech palčivé bolestivé píchání, jako by věděl, kolik zraků se na něj upřelo. Viděl hloučky studentů, postávajících na chodbě a mluvících o něčem jemu neznámém, a všichni se na něj velice okatě ušklíbali. Dokonce i někteří učitelé v hodinách si jej zkoumavě prohlíželi, když pracoval, a naivně si mysleli, že to Harry nevidí. 
Největší starosti mu ale dělal Draco Malfoy. Rival, se kterým se nesnášel už od prvního ročníku a nikdy by se nestaral o jeho problémy a chování, mu teď najednou přišel jako vyměněný. Už nepostával na školních pozemcích a nešikanoval mladší žáky z jiných kolejí, nenadával mu, když se setkali a vůbec... nebyl takový tvrdý a krutý, jako se zdál celou dobu. Spíš ho ignoroval, než aby si krátil čas narážkami na jeho osobu a nevyžádanou slávu. Přece to ale nebyla taková ta typická naštvaná ignorace, ba naopak - Harryho pocity, když ho spatřil byly takové, že mu Draco... teda Malfoy... chce dát pokoj, protože se nechce hádat. Zpočátku tomu ani sám Harry nevěřil, v duchu se okřikoval, že přece nemůže být tak naivní a že Malfoy jestli by ho někdy nechal v klidu, tak to dříve dojde k další světové válce. Později se ale ukázalo, že to tak nejspíš bude. 
Nebyl rozzlobený... byl tichý a zkroušený. A Harry se rozhodl, že se tomu podívá na kloub.  
Hned zítra.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Smirky Fortuna | Alia Smirky Fortuna | Alia | Web | 5. února 2011 v 9:24 | Reagovat

No, takže se nám zanedlouho rozkejvá i pan Potter!:D

2 Mayda Mayda | 21. února 2012 v 23:29 | Reagovat

Počítání hadů :D Skvělý! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama