Vnitřní boj 17.

29. ledna 2011 v 11:46 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
"Tak vidím, že asi nemá cenu zapírat, že?" Odhadl Draco a složil si hlavu do dlaní. Očekával, že na něho Blaise vychrlí spoustu nadávek, seřve ho nebo cokoliv jiného, ale jeho reakci ani v nejmenším neočekával.
"Víš, Draco... já nikoho neodsuzuju za lásku, protože člověk si nevybírá, do koho se zamiluje. Měl bych ti asi taky něco říct... Můžeš si prosím sednout?" Vyzval ho a Draco se překvapeně svalil do křesla. 
"Takže... jsme na tom hodně podobně. Ne - nech mě prosím mluvit," zastavil ho, když se Draco chystal něco říct. "Nejsem sice zamilovaný do kluka, jako ty, ale ta dotyčná je taky z Nebelvíru. Jenže... nevím, jestli bych ti to měl říkat. Víš, byl bys úplně první, kdo by se o tom dověděl. K nikomu nemám takovou důvěru, abych se s tím svěřoval. A tobě bych to sám od sebe taky neřekl, ale když vidím, že máš stejné trápení..." Odmlčel se, a ve společenské místnosti zavládlo nepříjemné ticho. Blaiseho výrazy se rychle měnily. V první chvíli vypadal, že nad něčím usilovně přemýšlí, o deset sekund později vypadal napjatě, a nakonec nerozhodně, jakoby si nebyl úplně jistý tím, co se chystá říct. "Tak dobře... Je to...Hermiona. Potterova nejlepší kamarádka." Povzdechl si a provinile sklopil hlavu, pohledem hypnotizoval špičky svých tmavočerných lesklých bot.
"Grangerová?" Zašeptal Draco nevěřícně, myslel si, že si Blaise dělá srandu. Ten ale jenom přikývl. V Dracovi zatrnulo. Moc dobře věděl, že je na tom mnohem hůř a nemá ani nejmenší právo Zabinimu něco vyčítat nebo vymlouvat, přesto jej tahle informace hodně zaskočila. 
"A jak se to vlastně stalo, že ses do ní zamiloval... A jak dlouho už to trvá?" Začal se zajímat, když se trochu vzpamatoval. Blaise zavzpomínal.

"Vlastně to není zas tak dlouhá doba... Řekl bych tak... možná čtyři měsíce? Vždycky jsem ji nenáviděl. Vadilo mi, že na naší škole se potloukají mudlovští šmejdi, i když vznešený Salazar Zmijozel proti tomu protestoval. A ona byla jedna z nich. Vadilo mi, že je pořád ve všem nejlepší, a zatímco Pansy lítala z jednoho průšvihu do druhého, Hermiona byla vzorná a všichni učitelé - kromě Snapea, si jí hned oblíbili. Vadilo mi, že je Nebelvír lepší než Zmijozel, vadilo mi, že ona, Potter a Weasley pořád měli co na práci, a ať už se stalo cokoliv, nakonec se z nich stali hrdinové, kteří už tolikrát zachránili naši školu před zkázou. Svůj názor na ni jsem změnil, když jsme se jednou potkali večer v sovinci. Seděla na okně, kolena měla zimomřivě přitisknuté u těla, a měsíční svit ozařoval její tvář... A vypadala smutně. Moje první úvaha byla, že bych měl asi odejít. Druhá, že bych jí měl pomoct. Potom se na mně otočila a vylekala se. Vzpomínám si, že jsem jí uklidnil, ať se mně nebojí. Se svým trápením se mi svěřila hned po deseti minutách, ačkoli věděla, že jsem ze Zmijozelu. Taky jsem jí řekl, co mám za problémy, a za půl hodiny mi připadalo, že se známe celý život. Poradila mi, co dělat a já jsem naopak poradil jí. Vyprávěli jsme si vtipné historky, a najednou mi bylo skvěle, jak mi už dlouho nebylo. Všichni už spali, ale my dva jsme se vesele smáli, zatímco bílé, šedé a černé sovy létaly pobouřeně okolo nás. Domluvili jsme se, že ve škole se budeme ignorovat, protože bylo nebezpečné, aby se kamarádil Zmijozel s Nebelvírem. Skoro každý večer jsme se ale scházeli u vchodu do Komnaty nejvyšší potřeby, tak, aby nás nikdo neviděl. Občas jsme se taky šli projít, a po čase se z nás stali nejlepší kamarádi. Ale mně došlo, že to mi nestačí. Po nocích jsem jen ležel v posteli s myšlenkami na ní, a nemohl jsem usnout. Představoval jsem si, jaké by to bylo držet jí v náručí, snil jsem o tom... Ale teď už se zas moc nevídáme, a hrozně mě to mrzí. Nezapomenu na to, co jsme spolu prožili. Doufám, že se to zase někdy zopakuje a my si budeme moct o všem promluvit a vysvětlit si to.Já Hermionu miluju, Draco... To je na tom to nejhorší." 
Blaiseho modré oči se zaleskly, zračila se v nich lítost a zoufalství.
Draco byl ohromený. Věděl vždycky, že je Blaise tak trochu jiný. Možná, že ani nepatřil do Zmijozelu. Ale co ani v nejmenším netušil, že je takový romantik a že je to normální, citlivý kluk, schovávající se za maskou nezájmu a ignorace. Draco nevěděl, co má teď udělat. Zabini vypadal, že se co nejdříve rozbrečí. I na něj to všechno působilo tak melancholicky. Setinu vteřiny zaváhal, načež Blaiseho vzal kolem ramen.
"Měli byste si to vyříkat. Důvod, proč už se nestýkáte, proč mezi vámi to přátelství vyprchalo..." Navrhl Draco.  
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 drawing-floess drawing-floess | Web | 29. ledna 2011 v 11:54 | Reagovat

Ahoj, máš zajímavý blog. :)
I já se věnuji blogování a na svůj blog dávám mnou vyfocené fotografie a nakreslené kresby.
Bohužel návštěvnost na mém blogu je prozatím slabá a já bych byla ráda, kdyby se k mým kresbám a fotografiím někdo vyjádřil
i je zkritizoval a napsal, co by bylo lepší.
Byla bych ráda, kdyby jsi na můj blog zavítala. :) Děkuju

2 Smirky Fortuna | Alia Smirky Fortuna | Alia | Web | 29. ledna 2011 v 14:56 | Reagovat

Nový díl *lesknou se ji očka*
Teda, tohle bych do Zabiniho neřekla. Vypadá to, že na Rokfort teď náruživě mrká Láska. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama