Domek na stromě

18. ledna 2011 v 18:44 | Delight ^^ |  Jednorázovky
Info: Trochu depresivní povídka, laděná do smuteční atmosféry. Příběh se píše po Dracově odchodu.
Pairing: Draco/Harry



Tohle místo je jedno z mých nejoblíbenějších. Mám to tady rád. Dokonalá vůně dřeva mísící se s lehkým podzimním vánkem je jako lék na moje zlomené srdce, které jsi tak nelítostně rozbil na několik tisíc kousků. Když mě teplé sluneční paprsky lechtají na obličeji a slyším šum hrdého lesního listí, připadám si jako v ráji a zároveň v pekle. Tady jsou uloženy jedny z nejkrásnějších chvílí mého života, vzpomínky, které už mi nikdo nevezme a vždycky si je budu opatrovat.
Ačkoli mi slzy stékají dolů po obličeji a s lehkým kapáním dopadají na tvrdé dřevo, jsem šťastný. Přejíždím po dřevěných stěnách tak lehce, jako by se mi měly pod rukama rozpadnout jako křehká porcelánová panenka. Nožem jsou tady vyryté naše iniciály. DM + HP forever. Tolik slibů o věčné lásce jsme si šeptali při našem prvním milování. Utíkal jsem tady před svými problémy. Kdykoli jsem měl nějaké trápení, přišel jsem sem, a hned mi bylo lépe.

Byl to náš domek. Takové naše malé tajemství, o kterém jsme věděli jenom my dva. A to nejcennější na něm bylo, že jsme ho stavěli spolu. Stavěli - holýma rukama. Nepoužívali jsme hůlky, ani žádné spojovací kouzla jako obvykle. Stačilo kladivo, několik hřebíků, nasbírané mohutné větve a všechno sbít dohromady. Nikdy jsme ani jeden z nás takové věci nedělali. Vždycky jsme dokázali udělat téměř cokoli jen jedním švihem hůlky. Domek jsme stavěli dlouho, vzpomínáš? Skoro celé odpoledne. Byl to skvělý pocit, po tak dlouhé práci si vyčerpaně vylézt po dřevěném žebříku a uvolněně si sednout do naší vlastnoručně vytvořené malé chaloupky.
Teď se tady schovávám před světem. Úplně sám. Nejsi tady ty. Nikdo, kdo by mě láskyplně obejmul a ujistil mě, že všechno bude dobré. Jen já - a samota. Věřil jsem ti. Věřil jsem, že zůstaneme navždycky spolu, že nikdy neodejdeš. Ale ty jsi odešel.
Kdo za to může? Proč? Nevím. Přišlo to všechno tak najednou. Přišel jsi tady za mnou, když jsem seděl v koutku a uvažoval nad tím, proč ses mi už asi tři dny neozval. Místo, aby sis vylezl nahoru, jako jsi to dělal vždycky, zůstal jsi stát dole a zavolal mé jméno.
Přišlo mi to hned zvláštní. Nikdy se nestalo, že bys prostě jen... zavolal. Vykoukl jsem z malých dvířek a nadšení v obličeji se vytratilo stejně rychle, jako přišlo.
Stál jsi tam se smutným výrazem a v očích se ti zrcadlil strach a obavy. Po té době, co jsem s tebou byl, už jsem ve tvých krásných očích dokázal číst. Stačil jeden pohled a věděl jsem, na co myslíš, co právě prožíváš, nebo že tě něco trápí.
Po několika minutách napjatého ticha, které v atmosféře viselo jako černý mrak, jsi promluvil. Nebyl to hlas veselý a energický, jaký jsem od tebe slýchával každý den. Byl nakřáplý, zoufalý...
Jedinou větou jsi zničil to krásné, co mezi námi bylo. Jak málo stačí k tomu, aby se celý svět obrátil naruby?
Nasadil jsi svou tvrdou nepřístupnou masku a blonďaté vlasy se ti lehce rozevlály okolo tváře pod poryvem větru.
"Odcházím." Oznámil jsi stroze a i přes tvou přetvářku jsem poznal bolestný podtón ve tvém hlase. První věc, kterou jsem udělal, byla ta, že jsem zůstal zkoprněle stát na místě. Nevěřil jsem tomu, co jsi právě řekl. Ale byla to realita. Neřekl jsi mi ani proč.
Snažil jsem se tě urputně přemluvit. Se slzami, které si razily cestičku přes mé lícní kosti až na krk a vpily se do látky mého trička, jsem tě držel za ruku a otočil si tě k sobě. Ale všechno bylo málo na to, aby jsi zůstal.
Ztratil jsem půdu pod nohama a zoufale se svezl na zem. Tohle byl konec. Už tehdy jsem nevěděl, co si bez tebe počnu. Bez tebe jsem nebyl nic. Jen lidská troska.
A co teď? Sedím tady, a vzpomínám na to krásné, co jsme spolu prožili. Jsem naštvaný, veselý a zároveň smutný. Naštvaný, že jsi odešel a nechal mě tady samotného. Veselý, protože miluju tohle místo a všechno co s ním souvisí. Je to dávno - přes dva měsíce, co jsi odešel, ale stále tady cítím tvůj dokonalý parfém a osobitou vůni. A smutný, protože už tu není nikdo, kdo by mě měl rád.
Seberu ostrý klacek a naše iniciály se snažím naivně smýt a dostat pryč z povrchu dřeva. Vztek ve mně bublá jako horká láva a zaplňuje můj žaludek.
Nakonec to skončí stejně, jako každý den. Přespím tady. A jako každou noc doufám, že už se neprobudím. Nemám pro co žít...
Přijď a zachraň mě....
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Smirky Fortuna | Alia Smirky Fortuna | Alia | Web | 20. ledna 2011 v 17:43 | Reagovat

Poklonka. Taková jemná, netlačená povídka. Má zvláštní atmosféru.
Smutná, ale přesto jen protkáná jakýmsi štěstím, ikdyž jen v podobě vzpomínek. Líbí se mi (:

2 Delight ^^ Delight ^^ | Web | 22. ledna 2011 v 10:55 | Reagovat

Děkuju moc :) Jsem ráda, že si někdo udělal čas okomentovat mi to. ;-)

3 Majitelka domu Majitelka domu | Web | 14. února 2011 v 17:12 | Reagovat

Otevřela jsem tuhle povídku a zrovna mi na youtube dohrála písnička. Překlikla jsem na Just a dream od Nellyho a na chvíli jsem úplně oneměla. S tvojí povídkou to tady utvořilo neskutečnou atmosféru... Rozhodopádně se mi tahle povídka ze všech tvých líbila nejvíc a jsem si jistá, že ji nečtu naposledy :) Miluju tenhle pár, nejradši o něm píšu, nejradši o něm čtu.

4 Delight ^^ Delight ^^ | E-mail | Web | 3. srpna 2011 v 2:55 | Reagovat

Jeeee, děkuju moc. :-) Potěšilo mě to.

5 paní archivová paní archivová | Web | 15. srpna 2011 v 22:46 | Reagovat

Nostalgické a pěkné, souhlasím s prvním komentářem, že to má zvláštní atmosféru. Jediné, co mě nehorázně tříslo, bylo forever... zní to tak puberťácky, tak nevyspěle. Možná jsem upjatá, ale obyčejné, nádherně české "navěky" by spíš podtrhlo celou melancholii než "kůlové" forever.

6 Delight ^^ Delight ^^ | E-mail | Web | 15. srpna 2011 v 23:06 | Reagovat

Myslím, že máš pravdu. Děkuju za názor ;-)

7 paní archivová paní archivová | Web | 16. srpna 2011 v 8:54 | Reagovat

Tohle jsem napsala i jako odpověď ke mně na blog na tvůj komentář, ale pro jistotu, aby se ti to doneslo ^^

Což o to, píšeš kvalitně a pěkně, jen mě tam vždy něco bouchlo a to bych nebyla já, abych to neřekla. Vždy mám trochu bobky, aby to autor nevzal špatně a spíš na mě ještě nevyjel, protože spíš než o rýpání (i když já si ráda rýpnu, ne že ne:D) mi jde o to, aby se "náš blogový trh se slashem" neustále vyvíjel a vylepšoval :)

8 cincina cincina | Web | 15. března 2012 v 19:52 | Reagovat

Úžasně se to četlo a rozbrečelo mě to. Dokonalé♥..Ale stejně mám nejradši happyendy :)

9 Delight ^^ Delight ^^ | Web | 21. července 2012 v 1:34 | Reagovat

Děkuju vám za všechny komentáře :-) Jak za kladné, tak za ty záporné... ;-)

10 Necra Necra | 16. dubna 2015 v 13:31 | Reagovat

"Utíkal jsem sem před svými problémy"

11 Delight ^^ Delight ^^ | Web | 2. září 2015 v 0:25 | Reagovat

[10]: Ahoj, děkuji za připomínku. Povídka je čtyři roky stará a když si ji zpětně čtu, také na ní vidím spoustu nedokonalostí, ale jednou byla takhle napsána a přepisovat ji nechci. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama