Leden 2011

Vnitřní boj 17.

29. ledna 2011 v 11:46 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
"Tak vidím, že asi nemá cenu zapírat, že?" Odhadl Draco a složil si hlavu do dlaní. Očekával, že na něho Blaise vychrlí spoustu nadávek, seřve ho nebo cokoliv jiného, ale jeho reakci ani v nejmenším neočekával.
"Víš, Draco... já nikoho neodsuzuju za lásku, protože člověk si nevybírá, do koho se zamiluje. Měl bych ti asi taky něco říct... Můžeš si prosím sednout?" Vyzval ho a Draco se překvapeně svalil do křesla. 
"Takže... jsme na tom hodně podobně. Ne - nech mě prosím mluvit," zastavil ho, když se Draco chystal něco říct. "Nejsem sice zamilovaný do kluka, jako ty, ale ta dotyčná je taky z Nebelvíru. Jenže... nevím, jestli bych ti to měl říkat. Víš, byl bys úplně první, kdo by se o tom dověděl. K nikomu nemám takovou důvěru, abych se s tím svěřoval. A tobě bych to sám od sebe taky neřekl, ale když vidím, že máš stejné trápení..." Odmlčel se, a ve společenské místnosti zavládlo nepříjemné ticho. Blaiseho výrazy se rychle měnily. V první chvíli vypadal, že nad něčím usilovně přemýšlí, o deset sekund později vypadal napjatě, a nakonec nerozhodně, jakoby si nebyl úplně jistý tím, co se chystá říct. "Tak dobře... Je to...Hermiona. Potterova nejlepší kamarádka." Povzdechl si a provinile sklopil hlavu, pohledem hypnotizoval špičky svých tmavočerných lesklých bot.
"Grangerová?" Zašeptal Draco nevěřícně, myslel si, že si Blaise dělá srandu. Ten ale jenom přikývl. V Dracovi zatrnulo. Moc dobře věděl, že je na tom mnohem hůř a nemá ani nejmenší právo Zabinimu něco vyčítat nebo vymlouvat, přesto jej tahle informace hodně zaskočila. 
"A jak se to vlastně stalo, že ses do ní zamiloval... A jak dlouho už to trvá?" Začal se zajímat, když se trochu vzpamatoval. Blaise zavzpomínal.

Vnitřní boj 16.

25. ledna 2011 v 19:00 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
Draco se porozhlédl po místnosti a znervózněl. Crabbe s Goylem vypadali, jako by zkameněli v půlce pohybu a ve tváři měli vepsaný výraz hrůzy. Opírali se oba dva o dřevěný stůl, který působil dojmem, že už dlouho nevydrží. Přes něj byl přehozený stříbrno-zelený ubrus a na židli seděla Pansy Parkinsonová. Dracovi došlo, že se o něm asi celou dobu, co tu nebyl, bavili. 
Blaise Zabini seděl v pohodlném křesle u krbu, a byl začtený do nějaké staré knížky. V celé společence to byl jediný člověk, který se na něj nedíval jak na exota. Jen po něm hodil očkem, a dále se věnoval četbě.
"Ehm... ahoj, Draco," přiběhli k němu Crabbe s Goylem.
"My jsme vážně nic -"
"Fakt ne, přísaháme!"
"To oni tady celou dobu řešili tebe a Pottera, že -"
"Že prý jsi do něho zamilovaný a -"
"A že on tě vysvobodil z té komnaty -"
"Anebo že -"
Překřikovali se jeden přes druhého. Všichni zmijozelští, kteří dosud klidně seděli, se spěšně odebrali do svých ložnic, aby nemuseli čelit žádnému výslechu. Draco propaloval jejich záda upřeným pohledem.

Domek na stromě

18. ledna 2011 v 18:44 | Delight ^^ |  Jednorázovky
Info: Trochu depresivní povídka, laděná do smuteční atmosféry. Příběh se píše po Dracově odchodu.
Pairing: Draco/Harry



Tohle místo je jedno z mých nejoblíbenějších. Mám to tady rád. Dokonalá vůně dřeva mísící se s lehkým podzimním vánkem je jako lék na moje zlomené srdce, které jsi tak nelítostně rozbil na několik tisíc kousků. Když mě teplé sluneční paprsky lechtají na obličeji a slyším šum hrdého lesního listí, připadám si jako v ráji a zároveň v pekle. Tady jsou uloženy jedny z nejkrásnějších chvílí mého života, vzpomínky, které už mi nikdo nevezme a vždycky si je budu opatrovat.
Ačkoli mi slzy stékají dolů po obličeji a s lehkým kapáním dopadají na tvrdé dřevo, jsem šťastný. Přejíždím po dřevěných stěnách tak lehce, jako by se mi měly pod rukama rozpadnout jako křehká porcelánová panenka. Nožem jsou tady vyryté naše iniciály. DM + HP forever. Tolik slibů o věčné lásce jsme si šeptali při našem prvním milování. Utíkal jsem tady před svými problémy. Kdykoli jsem měl nějaké trápení, přišel jsem sem, a hned mi bylo lépe.