Ztracená láska

2. prosince 2010 v 19:34 | Delight ^^ |  Jednorázovky
Info: Předem bych chtěla upozornit, že se nejedná o žádný fluff nebo zaláskovaný románek. Je to spíš tragédie, ale chtěla bych ještě říct, že Harryho reakce v téhle povídce bude poněkud přehnaná. Dá se říct, že se jedná o OOC, protože skutečný Harry Potter by se určitě zachoval jinak.
Pairing: Draco/Harry



Harry stál na jedné z nejvyšších věží v New Yorku, slzy se mu valily po tvářích a v mrazu se měnily na zmrzlý led. Podíval se dolů, a zatoužil udělat ten jeden krok. Ten jeden, jediný, který ho zachrání před vším utrpením, které si prožil, díky kterému bude mít věčný klid. A zavzpomínal.
***
Pro všechny byl den, jako každý jiný. Všichni se procházeli po náměstí, nakupovali dárky na Vánoce, smáli se s přáteli, nebo jen tak bezcílně bloumali kolem. Pro něj byl ale tenhle den velmi důležitý, první výročí jeho vztahu s Dracem. Upřímně se divil, že to spolu vydrželi tak dlouho. Draco byl totiž nemalý sukničkář, a nejednou už ho našel s nějakým chlapcem nebo dívkou u něj v posteli. To byly potom doma scény, doprošování, omluvy, trucování, pláč… Poslední měsíc už se ale Draco ovládal, ujistil Harryho, že nikoho jiného nemiluje, že on je pro něj nejdůležitější. Tenhle týden se sice choval trochu odtažitě, Harry ale přece jen doufal, že nezapomněl na dnešní důležité datum.

Plánoval si romantický večer, jen oni dva, svíčky, květiny… Právě proto dnes vyrazil na jarmark a do obchodů, aby připravil všechny potřebné věci. V tašce nesl pečlivě zabalené rudé růže, bylo jich přesně patnáct, v tolika letech se totiž dal s Dracem dohromady. Potom taky malá krabička se stříbrným prstýnkem, na kterém se pyšně skvěl nápis "Miluji tě," stříbrný řetízek a jako doplněk celé soupravy přikoupil ještě malou stříbrnou náušnici. Nepředpokládal, že by mu Draco taky něco koupil, ale plamínek naděje v něm neustále plápolal. Chystal se vrátit zpátky domů, cestou ale ještě na trhu vybral to nejpěknější a největší perníkové srdce s jeho jménem. Celý nákup ho stál dost peněz, bylo mu to ale jedno. Miloval svého přítele, a vůbec mu nešlo o to, jaká bude cena.
Brodil se ve vysokém sněhu, ale s dobrou náladou, a sněhové vločky mu padaly na uhlově černé vlasy, které vytvářely kontrast. Když vešel do bytu, byla už venku tma. Vydechl nad vůní domova, a užíval si tepla, vycházejícího z krbu. Nevypadalo to ale, že by tady někdo byl. Hlasitě zavolal haló, a když mu odpovědí bylo jen tíživé ticho, vesele zatleskal. Tohle byla dobrá příležitost, aby přichystal vše potřebné pro dnešní večer.
Vešel do ložnice, a do každého jejího rohu položil svíčku, kterou potom zapálil. Svíčky taky položil na noční stolek. Z každé růže vytrhl několik okvětních lístků, které jen tak volně rozhodil po pokoji a po posteli. Na sněhově bílou nadýchanou peřinu položil zabalené, a ovázané rudou stužkou, všechny dárky, které koupil. Perníkové srdce dominantně opřel o polštář, a spokojeně se usmál nad svou prací. Vypadalo to tady krásně. Teď už jen zbývalo počkat, až Draco přijde.
***
Čekal dlouho. Za tu dobu se stihl dvakrát osprchovat, natřít sprchovým gelem i tělovým mlékem a snažil se zkrotit své nepoddajné vlasy. Což se mu, samozřejmě, nepovedlo.
Čekal hodinu. Opatrně se položil na postel, aby nepoškodil šperky ani perník, a zamilovaně se díval na svíčky.
Čekal dvě hodiny. Uvažoval, jaké to bude, až konečně Draco dorazí. Bude rád? Nebo bude očekávat více?
Čekal tři hodiny. Začal si dělat starosti. Už tady měl přece dávno být. Sebral mobil, a pokoušel se mu dovolat, ale ozývala se jen hlasová schránka.
Čtvrtou hodinu už to nevydržel, zvedl se z postele a chodil po ložnici sem a tam, aby uklidnil své chmurné myšlenky. Nepřepadl jej někdo? Snad ne. On se brzy vrátí. Nebo bych ho měl jít hledat? Nebudu za ním přece dolízat. Hádal se sám se sebou. Nástěnné hodiny ukazovaly pět minut po jedenácté, venku už byla neproniknutelná tma, jediné světlo vydávaly zářící lampy a hvězdy na obloze, vzdálené několik světelných let. Konečně v zámku zachrastily klíče. Harry se schoval za komodu a začal se tetelit štěstím. Je tady! Je v pořádku!
Euforie ale odešla tak rychle, jak přišla. Z předsíně totiž zaslechl Harry i dívčí hlas. Dívka se podle všeho vesele smála, a stejně tak i Draco. Jeho Draco. Slyšel, jak oba dva stoupají po schodech, slyšel jejich mlaskavé polibky. Nemohl tomu uvěřit. Srdce mu začalo bít neuvěřitelnou rychlostí a tak hlasitě, až se Harry bál, že to oba dva musí slyšet. V krku mu vyschlo, když se skulinou komody díval, jak vešli dovnitř, jak ji laškovně shodil na postel. Dal si ruku před pusu, aby nevyjekl nahlas. Takže on zapomněl…nemiluje ho…
Dívka se najednou přestala smát a zkoumavě se rozhlédla po celé místnosti.
"Podívej! Jaktože jsme si toho všeho nevšimli? Někdo ti tady připravil svíčky a růže! A tady máš nějakou krabičku!" Vykřikla překvapeně, a Draco jí přestal líbat. "A já jsem si říkala, co mě to tlačí do zad!" Podíval se kolem stejně, jako ona. Pohled mu padl na postel.
Chvíli vypadal potěšeně, potom ale nasadil svou neutrální znuděnou masku. Dárky ledabyle shodil z postele, a prstýnek vypadl z krabičky, kutálel se přes celý pokoj, až ke svíčce.
"Nebudeme se zabývat takovými prkotinami. Tohle je dům mých rodičů, táta má dneska narozky, tak mu to mamka připravila na žhavou noc. Ale my to můžeme použít pro nás dva." Draco se usmál. Zatoulaného prstýnku si ani jeden z nich nevšiml.
Harry se jen vyděšeně díval na tu spoušť. Slzy mu proudem tekly po tvářích, když viděl své drahé šperky válet se po podlaze. Ale mnohem, mnohem horší byl pohled na jeho lásku, na něj, kterého tak miloval a odpouštěl mu, a na tu nánu. Začalo jej nesnesitelně píchat na hrudi. V tu chvíli jeho srdce prasklo, a rozpůlilo se na dvě části. Nedokázal zadržet hlasitý vzlyk, a vyběhl z ložnice.
***
Už nemá pro co žít… On ho nemiluje, zradil ho. Cítil se ještě hůř, než při útoku mozkomorů. Byl bez duše. Draco mu ji tak sobecky vzal. Chvíli přemýšlel nad tím krásným, co spolu zažili. Pak se mu do mysli vkradly myšlenky na všechny holky a chlapce, které prošly jeho postelí, a nakonec na dnešní večer. Rozhodnul se.
S úderem dvanácté hodiny skončil i život Chlapce, který přežil. Harryho Pottera.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lolly lolly | 2. prosince 2010 v 20:34 | Reagovat

nejradši mám od tebe jednodílné, i když vnitřní boj je taky super, ale nikdy se mi nechce čekat na další díl protože jsem pak hrozně napjatá :( :D tahle úplně moc hezká povedla se ti :)

2 Majitelka domu Majitelka domu | Web | 14. února 2011 v 16:52 | Reagovat

Ne, ne, ne! Bůůů ): No to je asi hodně inteligentní začátek :D Takže znova: Už ten nádech Vánoc mě nadchnul, ta počátečný idylka. Jenže pak to sklouzlo do sad endu... A to se mi právě líbilo! I když neúmyslně, taky často píšu smutné konce pro Harryho a Draca, a k téhle tvojí povídce se to hodilo. Moc pěkně píšeš, jediný, co mi tam vadilo, byl ten mobil :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama