Vnitřní boj 8.

7. prosince 2010 v 19:42 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
Draco pospíchal. Rozhlas zazněl už před deseti minutami, ale on si potřeboval ještě dojít do učebny pro zapomenutý inkoust a brk. Už několikrát se mu totiž stalo, že věci, které si omylem nechal ve třídě, mu ukradli ostatní žáci a on si potom musel shánět nové. 
Dneska mu nic nepřálo. Měnící schody se rozprostíraly jakoby schválně tak, aby Draco nikdy nezamířil tam, kam potřebuje. Když potřeboval jít nahoru, schody ho rozhýbaly dolů. Když potřeboval jít doleva, schody ho nasměrovaly doprava. Navztekaně zatnul ruce v pěst a vystoupil v úplně posledním patře nahoře, kde nikdy nebyl.

Dveře byly otevřené dokořán, Draco vešel dovnitř. Trochu se lekl. Celá místnost byla tmavá a ponurá, jediný zdroj světla byla pochodeň úplně na konci kamenné zdi. Rozhlédl se kolem a dostal strach, že by tady na něho mohla vyskočit nějaká nestvůra, nebo že by jej načapal školník. Chvíli se ještě rozhlížel, měl ale pocit, že by tu neměl vůbec být. Otočil se směrem k východu, ale dříve, než stačil sáhnout na kliku, se železné dveře s hlasitým lomozem zavřely. 
Draco se na ně chvíli vyděšeně díval, ale potom zakvílel. Automaticky sáhl do hábitu, aby si připravil hůlku a použil Alohomora, v tu chvíli ale strnul jako solný sloup. Hůlka nikde. Sáhl si ještě do zadní kapsy kalhot, jestli ji třeba nějak nechtěně nezastrčil tam. Ale nenašel ji.
"Pomoooooc! Pomooooooc!" Zakřičel, co nejvíce uměl, až se mu hlasivky zajíkly.
Na stropě visely staré schlíplé pavučiny, a udusaná hlína se dutě roztřásla s každým jeho krokem. Otáčel se kolem dokola, oči vytřeštěné do tmy. Nakonec se rozhodl, že se aspoň pokusí dostat ven nějakým jiným způsobem. Obezřetně našlapoval k pochodni, co kdyby se pod ním zem propadla? Zastal asi metr před loučí a zavřel oči. Potom ustrašeně natáhl ruku. Úlevně vydechl, když pevně sevřel do ruky dřevěný držák.
Obcházel kolem dokola, a ohmatával zeď. Přitom si dával bedlivý pozor, aby se ani jediným kouskem kůže nedotknul nevábných pavučin. Nenašel ale ani jediný výklenek, ani sebemenší dírku, která by mu naznačila, že existuje třeba nějaký únikový východ. Kdyby na něj teďka něco vyskočilo, třeba bazilišek, nebo maďarský trnoocasý drak, byl každopádně úplně bezbranný. Mudlovskými způsoby bojovat neuměl, navíc tady nebylo nic, co by mu boj usnadnilo.
Co jsem komu udělal, že musím tak trpět? Prosím, pomozte mi!
Ach ne, co by tomu řekl otec, kdyby mě takhle viděl? Vysmál by se mi, jistě že ano. Jak velkolepé, čistokrevný kouzelník rodu Malfoyů trčí v neznámé Bradavické místnosti, a nemůže se dostat pryč. Teď... teď se rozestoupí kamenné cihly, a uškrtí mě mozkomor svými slizskými kostnatými prsty... Nebo... nebo snad až teď?
Hlavou se mu honily ty nejčernější myšlenky.
Draco dostal nápad.
Sklonil pochodeň k zemi, aby její tlumené světlo ozařovalo zem. Snažil se najít hůlku, ale čím více se snažil, tím více se zpotil, ale výsledek žádný. Prošel desetkrát tam a zpět, křížem krážem, celou chodbu, ale stále nic. Zamyslel se. Tohle bylo přinejmenším hodně zvláštní.
Nikdy tady nebyl. Nikdy neslyšel, že by se o téhle komnatě profesoři nebo žáci zmiňovali. Dokonce je Filch ani Brumbál nevarovali, že tady nemají chodit, přitom tak úplně normální místo to nebylo...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama