Vnitřní boj 7.

7. prosince 2010 v 14:24 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
"Myslím, že si potřebujete dojít na ošetřovnu, pane Malfoyi," poradila mu profesorka a uchopila do ruky jeho kouli. Chvíli si ji posvátně prohlížela, stáhla obočí a upřeně do ní zírala. Nakonec vyjekla a uskočila stranou. Draca to ani nepřekvapilo, byl na tyhle její reakce zvyklý. Profesorka se pak naoko ustaraně přesunula k dalším žákům.
Draco zatřásl blonďatou hlavou a na tvář si dal malou facku, aby se trochu probral. Nevšiml si páru jasně zelených očí, které se na něj zhypnotizovaně dívaly. 
***
Konečně skončila hodina, a všichni se hrnuli rychle ven, aby se nadýchali čerstvého vzduchu. Draco byl hned mezi prvními.

To už jsem snad úplnej cvok! Co sakra mají znamenat ty sny? Já jsem se přece ještě nezbláznil... Nezbláznil, ne a NE! Přemýšlel a vydechl úlevou, když se dostal z učebny. Chladný vánek, foukající okolo, byl tak slastný, až se mu utvořila husí kůže. 
Byl čas na oběd. Salvy studentů pospíchaly do Velké síně, Draco šel ale pomalu. Hlad zaprvé vůbec neměl, a jeho nálada klesla na bod mrazu. Nebyl by moc dobrým společníkem. Ale přece jen se dostavil.
Na Crabbea a Goyla se ani nepodíval, měl jich za celou tu dobu plné zuby. Pansy naštěstí nevypadala, že by se jím nějak zabývala, ostatní jedli a ničemu nevěnovali pozornost.
"Tak zítra, Harry! Budu se na tebe těšit!" Zaslechl Draco nadšený hlásek a otočil se. Zkameněl na místě. Před jeho očima proběhla hrůzná scéna, která se mu vryla do paměti, a jako film se mu přehrávala tisíckrát za sebou. Jednou pomalu, potom zase rychle, nebo v normální rychlosti. Malá, zrzavá Weasleyovic holka právě objímala Harryho... JEHO Harryho... A nejspíš spolu měli domluvenou schůzku. Výstražná červená světýlka mu blikala před očima, a mířila přímo na Ginny.
Dracovi praskly nervy, necitelně práskl skleněným pohárem na zem, až se roztříštil na několik malých střepů, které se rozletěly na všechny strany. Vstal od stolu, na kterém se zakymácely svíce a ubrus se zachvěl. On to neřešil. Přál si být slepý. Aby nemusel vidět nic, co se teďka odehrávalo. Jen černočerná tma, obepínající ho kolem dokola. Anebo - ještě lépe - být úplně mrtvý. 
Co teď? Nezvládne tady ještě zůstat, musí pryč, teď hned! Až neuvěřitelnou rychlostí se vypařil ze síně, a na chodbě zhluboka vydýchával. Louče kolem něj vesele plápolaly, přestože venku bylo krásně, obrazy na zdech mu mávaly, jako o život, duchové se předháněli, který z nich má lepší schopnosti. Draco se najednou cítil tak osamělý. Všichni vypadali šťastně, tak bezstarostně, jako by je nikdy v životě nic netrápilo. Jen on měl rozdrásané srdce.
"Všichni studenti se prosím dostaví před bradavickou bránu, směrem k Prasinkám. Opakuji, všichni studenti se prosím dostaví před bradavickou bránu, směrem k Prasinkám," hlásal školní rozhlas.  
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama