Vnitřní boj 6.

5. prosince 2010 v 21:16 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
"Vidím, pane Pottere, že vaše předtuchy jsou zcela skeptické. Drahoušku, při čtení z čajových lístků musíte uvolnit svou mysl, na nic jiného se nesoustředit..." napomenula Harryho profesorka Trelawneyová, když jí ohlásil, že jeho blízká budoucnost nebude nic jiného než smrt. 
"Ale paní profesorko, sama jste mi říkala, že..."
"To jistě, ale pokud se nepletu, bylo už to dávno-"
"Bylo to před třemi dny!" Odsekl drze Harry a zamračil se.
Draco to sledoval z přivřenýma očima a samolibým úsměvem. Na jednu stranu ho obdivoval, on sám by nedokázal takhle vzdorovat... na druhou stranu mu to přišlo až příliš frajerské. Přál si ale být jako on. Ten oblíbený Vyvolený, který, i přes jeho neúctu a žádný respekt k učitelům, byl oblíbený, protože už tolikrát porazil Pána zla.

Kromě toho byla tahle místnost velice nepříjemná pro dýchání, něco jako v přehřáté sauně. Nasládlý vzduch začal Dracovi být po chvíli otravný, a oheň, plápolající v krbu, ho nutil spát. Rozhlédl se po učebně a všiml si, že spousta studentů už jenom leží na malých kulatých stolcích a nevnímají ani jediné slovo.
"Dobře, pane Pottere," pokusila se o úsměv profesorka Trelawneyová. "Když si teda myslíte, že za chvíli umřete, uvidíme, jestli se vám to vyplní. Upřímně ale doufám, že ne." Poslední větu si dodala spíš jen tak pro sebe, ale pravděpodobně to všichni slyšeli.
"Tak, kdo dále? A, prosím, slečna Patilová..."
Draco už nevydržel dále bdít, a napodobil ostatní. Hlavu si podložil rukama a na malou chvíli zavřel oči.
"Dneska 23:15 v astronomické věži. Buď tam včas. H." Došel Dracovi srolovaný pergamen. Jakmile ho rozložil, a nejméně pětkrát si přečetl napsaný text, zavýskl radostí a zatleskal rukama. S lehkým hopsáním došel až do zmijozelské společenské místnosti, kde si vesele prozpěvoval a pískal. Pár lidí se na něj cestou udiveně dívalo, některé havraspárské dívky si špitaly, kluci z jeho koleje diskutovali o tom, jestli náhodou nevypil moc máslového ležáku, ale jemu to bylo jedno. 
Den uběhl nehorázně pomalu, jako vždycky, když se na něco těšíte. Jedna hodina Dracovi připadala jako celý rok, než se dočkal večera, připadalo mu to jako věčnost, a když už se konečně schylovalo k jedenácté hodině, byl napjatý očekáváním. Nechtěl ale za Harrym přijít tak natěšeně, aby si hned nemyslel, že ho má jistého. Plánoval si, že přijde tak o minutku později, a bude se tvářit jako obvykle. Malfoyovsky, odmítavě... v tom lepším případě nezaujatě. Nebyl si ale jistý, jestli to všechno zvládne. Tohle totiž bylo rande, a to opravdové rande.
Když přesně ve 23:16 stanul umytý, čistý a voňavý na smluveném místě, očekával, že Harry už tady bude. To se ale šeredně spletl. Zatím tady stál sám. Draco se začal uklidňovat, že Harry jistě přijde. Napsal mu přece ten dopis. Možná mu do toho něco vlezlo. Ale už je po večerce... Nebo si odpykává školní trest... Ale tresty se nedávají tak pozdě. Draco o sobě věděl, že je přitažlivý, a tak se stále ujišťoval, že dorazí... Budou tady spolu, konečně se políbí... Naivně doufal, a doufal, a doufal... tak dlouho, až velké hodiny v astronomické věži ukazovaly 23:59. Blonďatý chlapec se zatřásl zimou. Měl na sobě jenom triko s krátkým rukávem a jednoduchý, nepříliš teplý, černý svetr. Nálada mu poklesla, v jeho šedých očích se objevily první slané průhledné kapky. A když jedna slza vyklouzla, to už potom snadno přišel pláč.
"Pan Malfoy... vypadáte poněkud unaveně," ozval se vedle něj zvučný hlas profesorky Trelawneyové a on se probudil ze svého snění.
"Co prosím? Dobrý den... ano, ano..." Zamumlal Draco duchem ještě úplně mimo a vybavoval si útržky z jeho snu. 
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama