Vnitřní boj 5.

5. prosince 2010 v 12:17 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
Tahle kapitola je spíš taková "vsuvka," předem říkám, že se v ní neodehraje žádná akce, je to taková výplň :) Stejně doufám, že se vám bude líbit. A omlouvám se, že kapitoly přibývají pomalu, ale nemám vůbec  žádnou inspiraci, a vlastně ani chuť psát, když to nikdo nečte a nekomentuje. :( 

Nechápu, jak si někdo mohl myslet, že bych chtěl takovou husičku jako je Pansy, pomyslel si Draco a nezaujatě sledoval dění ve společenské místnosti. 
"Víš co, ty jsi fakt kráva! Ty testy mají být pro všechny a tys je tam vyplnila! Mě taky zajímá třeba můj výsledek, ty hnusná slepice!"
"Drž hubu, Pansy, nebo přes ní dostaneš! Nemáš snad na svůj časopis? Já platím předplatné!"
"To je jedno! Kdo ti kupoval máslový ležák U tří košťat, hm? Já! Takže teďka mi pěkně dej ten časopis!"
"Nikdy!"
Titulní strana se utrhla a Pansy spadla na zem. Její kamarádka se rozesmála na celé kolo a vítězoslavně si odnesla magazín do své ložnice. Pansy vypadala, že se co nevidět rozbrečí. Tváře měla červené a napuchlé, vlasy rozcuchané. Draco chtě nechtě vyprskl smíchy, a to už Pansy nevydržela a spustila pláč. Potom poníženě odběhla ze společenky.

Crabbe a Goyle se za ní chvíli pobaveně dívali, ale hned nato se pustili do své obvyklé hádky.
"Pitomče, dej to sem!"
"Tak si pro to pojď!"
"Nechce se mi, okamžitě mi vrať ten pudink!"
"Ani ve snu, Goyle!"
"Debile!"
"Kreténe!"
 Crabbe vyplázl jazyk a na ex do sebe převrhl pudink. Dracovi se udělalo špatně od žaludku.
Celá společenská místnost skandovala, jedna polovina fandila Goylovi, druhá Crabbeovi. Blaise Zabini seděl v křesle vedle Draca a samolibě se usmíval.
Než se Goyle vrhl na svého "kamaráda," blonďák se radši urychleně vypařil, aby taky jednu neschytal.
***
Možná by vážně bylo lepší být v Nebelvíru, přemítal, když ležel na posteli s rukama za hlavou. Pochybuju, že se tam takhle trapně hádají. Kdyby někdo Nebelvírský viděl, co se děje u nás... to by byl skandál. A navíc oni se hádají každý den, sotva někam vlezu, už jsou tam oni a štěkají po sobě jak psi. Dracovi už se nechtělo nikam chodit, ale nebyl to žádný špindíra, a tak neohrabaně vylezl z postele, ze skříně si vytáhl čistý voňavý ručník, mýdlo, sprchový gel a šampon. Potom se dopotácel až do klučičích sprch.
Návštěva koupelny se nakonec protáhla na necelou hodinu. Draco nebyl spokojený, dokud z něj nezmizela poslední vrstva sebemenší špíny, vlasy si myl možná ještě déle. Když se konečně vrátil do ložnice, padl unaveně na lůžko a okamžitě usnul.
***
Další ráno bylo zajímavé. Draco se probudil docela pozdě, a málem mu spadla čelist na zem, když zjistil, že Crabbe ani Goyle se v jeho ložnici nehádají, neřvou, a neházejí po sobě čokoládové muffiny s třešničkou. Oba dva teď seděli každý na své posteli, v ruce sušenky a nevypadali nějak naštvaně. Draco si oddechl. Zadoufal, že takhle to bude bývat častěji, aby se mohl pořádně prospat. Navzdory pozdní dopolední hodině byl ale unavený. Pod jeho očima se vyjímaly tmavé kruhy a celkovým dojmem působil jako nějaký zdrogovaný závislák.
Z šuplíku svého nočního stolku vytáhl malé zrcátko, ale hned ho se zděšeným výkřikem upustil na zem.
"Proboha, jak to vypadám?"
Crabbe s Goylem si ho konečně všimli a rozpačitě se usmáli.
"Ahoj Draco."
"Vypadáš dobře."
Pochválil ho Crabbe.
"Vy si ze mě děláte legraci, co? Vám to asi přijde vtipný, že vypadám jak po flámu! Jen se na mě podívejte! Co vidíte?" Vybuchl Draco zuřivě.
"Tebe," pípl téměř neslyšně Goyle.
"Do prdele, sakra, sakra, sakra! Jak může být někdo tak tupý, jako vy dva?"
Draco rychle odběhl do koupelny, aby upravil svůj zevnějšek. Mezitím se Crabbe s Goylem v ložnici škodolibě rozesmáli, až se buclatými prsty chytali za břicho.
***
Když všichni tři dorazili asi po půl hodině do Velké síně, byla už poloprázdná. Draco neměl hlad, ze stolu si vzal jenom rohlík namazaný máslem, a rychle odcházel. Na nikoho nečekal, pospíchal. Za pět minut mu začínala hodina jasnovidectví s profesorkou Trelawneyovou. Draco si o všech těch nesmyslech myslel své. Čtení z průhledných křišťálových koulí, ve kterých člověk nevidí nic než svůj vlastní odraz, věštění z čajových šálků... Všichni na škole moc dobře věděli, že Sibyla Trelawneyová je obyčejná podvodnice. Snad až na Levanduli Brownovou a Parvati Patilovou z Nebelvíru. No jistě, jak by taky ne, naivní nebelvírská děvčata. Zle se zašklebil. Když už před sebou viděl obyčejné dřevěné dveře ke vchodu do učebny jasnovidectví, do někoho narazil. Oba dva upadli a Draco zasténal. Už už si připravoval nějakou peprnou poznámku, když ale spatřil Pottera, připravil si poznámku ještě peprnější.
"Troubo jeden, to nevidíš na cestu ani přes ty svoje dioptrie?" Odfrkl si a sbíral se ze země. Harry nereagoval, jen pomalým houpavým krokem zamířil do učebny. Draco na něj zíral jako na svatý obrázek.
Promerlina! To jsem blázen... uvažoval, zatímco osaměle stál na chodbě. Všichni ostatní už byli na hodině, jen on tady stál, jako by měl co nejdříve zapustit kořeny a zíral na místo, kde Harry ještě před chvílí ležel.
Hlava s velkými mušími kulatými brýlemi vykoukla zpoza dveří, až její kudrnaté vlny zavířily vzduchem.
"Copak to tady vyvádíte, milánku? Pojďte přece dovnitř," pokynula mu nervózně a cestou zakopla o práh. Draco omámeně vešel do místnosti a udělalo se mu mdlo. Přeslazená vůně, vydýchaný vzduch a teplo v krbu mu otupilo veškeré smysly a on se jen nepřítomně sesunul na své místo. 
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anne-Mary Anne-Mary | Web | 16. srpna 2011 v 23:16 | Reagovat

Zatím jsem jenom a začátku, ale opravdu nemůžu přestat číst hotová spisovatelka vážně, nechceš z toho udělat knížku? Je to fakt bezvadně napsaný. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama