Vnitřní boj 4.

2. prosince 2010 v 16:12 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
V tu chvíli strnul a nebyl schopný pohybu. Srdce mu vyskočilo až někde krku a v žaludku ho příjemně zašimralo. Harry. Postával tam a nervózně těkal očima kolem sebe. Pak se pousmál.
"Vyřízli ti jazyk, Dra... Malfoyi?" Zakoktal se a zrůžověly mu líce. Draco se celý roztřásl a přidušeně si odkašlal.
"Ne... jenom mi není dobře," vymluvil se, ale do očí se mu nepodíval. Sednul si zpět pod strom. Tvář otočil před sebe a hleděl na průzračnou vodu. Chvíli tam jen tak tiše stáli, ale potom blonďatý chlapec ucítil, jak se vedle něj posadilo něčí tělo. Rozklepal se ještě více. Motýli v jeho břiše, doteď schlíple ležící a nehybní, se lehounce jako pírko zvedli a naráželi do jeho vnitřností. Bylo to k zbláznění.
"Chodím sem vždycky, když nemám náladu na ostatní, nebo se prostě jen potřebuju odreagovat," promluvil Harry, téměř nepřítomně, a stejně jako Draco strnule zíral na vodní hladinu. 

"Já to samé. Což je celkem často, ale nikdy jsem tě tady neviděl," přiznal Draco a podíval se na Harryho. Ten se v tu stejnou chvíli podíval na něj. Oba dva chtěli instinktivně ucuknout, ale ani jeden z nich nedokázal přerušit to krásné kouzlo okamžiku a zabývat se něčím jiným. Koukali se na sebe ještě hodně dlouho. Draco se nakonec trochu vzpamatoval a zatřásl blonďatou hřívou.
V tu chvíli jejich spojení vyprchalo a vrátili se zpět do reality. 
"Nápodobně," vydechl omámeně Harry a prsty pohladil kůru stromu.
Obloha se zalila červeným nádechem, kterému dominovalo zapadající slunce v dáli. Po teple nebylo ani stopy, den předal žezlo večeru, a Bradavické pozemky se utišily. Kromě zpěvu ptáků, kvákání žab a cvrkání kobylek, nebylo slyšet vůbec nic.
Draco se postavil a objal si štíhlé paže rukama.
"N-no...já už b-bych radši šel..." Drkotal zuby a snažil se nevypadat hloupě.
"Taky už půjdu," zvedl se Harry a sic na sobě měl mikinu, udělal to samé co Draco.
Blonďák na nic nečekal, a jak jen mu to jeho zkřehlé končetiny dovolily, pospíchal do hradu.
 ***
Sotva vklouzl dovnitř, ovanul jej vydýchaný vzduch, a oddechl si. Nebylo to nic příjemného, ale mnohem lepší než mrznout v zimě. Automaticky sešel do sklepení a u malého výklenku ve zdi potichu zamumlal: "Hadí kořist." Výklenek se zasunul dovnitř a dole se objevila jakoby myší díra. Draco na ní zamířil hůlkou, ze které vytryskly žluté jiskry, a v chodbě za rohem se rozestoupily kameny, které utvořily velký průchod do zmijozelské společenky.
***
Stoupal po točitých schodech, na každém z nich byl nakreslený zeleno-stříbrný had a na zdích visely portréty Salazara Zmijozela. Draco na každý z nich letmo zamával, neboť se hýbaly. Dříve, než došel ke dveřím, už zaslechl ohlušující řev Pansy Parkinsonové a Crabbea s Goylem. Ušklíbl se. Pansy si neustále myslela, že o ni má Draco zájem. Párkrát se už snažila mu dát do poháru s pitím vlastnoručně namíchaný Lektvar lásky, ale on nebyl tak hloupý, aby neprokoukl její pokusy. Jednou se jí totiž všechno vymklo z rukou.

Draco seděl ve Velké síni a čekal, až Brumbál dopoví svůj proslov, a na stole se objeví večerní hostina. Od rána nic nejedl, na oběd si dojít nestihl, protože si musel odpykávat školní trest u profesorky McGonagallové tím, že jí pomáhal zakládat do knihovny nejméně dvě stě knih. Skoro celý den byl tedy o hladu, a nemohl se dočkat pořádného jídla a pití. Pansy Parkinsonová seděla naproti něho a vypadala napjatě, Crabbe s Goylem si podpírali brady rukou, a div že neusnuli. Zřejmě je vzhůru držela jen vidina něčeho k zakousnutí. Poslední tóny Brumbálova hlasu ztichly a konečně se objevily na stolech nejrůznější laskominy a chody. Draco toho snědl tolik, že tomu ani sám nemohl uvěřit. 
"Musím si dojít na záchod, hned jsem tady," ohlásil přítomným a došel vykonat svou potřebu.
Když se vrátil, Pansy vypadala ještě více napjatě, ale Goyle už tady nebyl. Draco si řekl, že dopije dýňový džus a půjde si lehnout. Už už zvedal pohár k ústům, když jej zastavil Crabbe.
"Draco, ty máš dýňový džus?" Zeptal se toužebně a ukázal mu svůj vlastní pohár, ve kterém se skvěla minerálka.
"Nechtěl by sis to se mnou vyměnit? Džus už totiž nezbyl, a když mě taaak chutná," podíval se pohledem alias psí oči. Vypadalo by to možná roztomile na někom jiném, na Crabbem ovšem ne. Draco znechuceně odložil džus a vzal si od Crabbea minerálku. Pansy vypadala najednou vyděšeně. Stihla ještě vykřiknout NE!, ale už bylo pozdě. Crabbe vypil Lektvar lásky. 
Celý den potom obtěžoval učitele, sápal se po nich a vypadal nanejvýš zamilovaně. Draco od něj schytal několik pus na tvář, a profesorce Trelawneyové dokonce zlíbal boty. Museli ho potom odvést za Snapem, aby mu namíchal příslušný protilektvar.

Nad vzpomínkou se jen pousmál, a otevřel dveře do vřavy ve společenské místnosti. Crabbe s Goylem se zase přetahovali o jídlo, tentokrát o čokoládový pudink, a Pansy s nějakou kamarádkou z nižšího ročníku, kterou Draco neznal jménem, se hádaly o módní časopis. Otráveně protočil oči a sedl si na křeslo.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama