Vnitřní boj 14.

30. prosince 2010 v 19:31 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
Uběhlo několik dní od toho nešťastného incidentu v knihovně, Draco se ale stále nemohl vzpamatovat. Každý den, každou minutu, každou sekundu proklínal Pottera za to, že mu takhle zavařil život a že kvůli němu teď trpí. Zároveň se ale nedokázal zbavit lásky, která zaplňovala celé jeho srdce. Ledová maska pomalu roztávala, a ačkoli si Draco snažil nalhávat, že o Harryho vlastně vůbec nemá zájem, sám moc dobře věděl, že je to přesně naopak. V poslední době už ale nezvládal se přetvařovat, takže se mu několikrát stalo, že na Harryho hleděl celou hodinu lektvarů, až jej profesor Snape musel napomenout, nebo že radostně skákal po školních pozemcích ze samé zamilovanosti, až za ním přišli Crabbe s Goylem a dívali se na něj jako na blbečka. 
Jeho láska sice byla neopětovaná, teda Draco si to myslel, ale přesto měl v duši nějakou zvláštní nepopsatelnou radost, která ho polapila vždy, když černovlasého chlapce spatřil. Sám si to nedokázal vysvětlit, najednou mu vyschlo v ústech, srdce měl až v krku a nohy jako z rosolu. Když pozoroval Harryho lehkou nenucenou chůzi, nedokázal se ubránit neustálému zírání na jeho zadek. Zpočátku mu to přišlo divné, potom už ale pochopil, že tohle všechno patří k lásce a on s tím nic neudělá.

Měl taky strach, tušil, že nebude trvat dlouho, a někdo si všimne jeho zvláštního chování. Co se bude dít pak - neměl ponětí.
Na chodbě potkával spoustu nebelvírských studentů, kteří ho se zájmem a zároveň s opovržením v očích sledovali celou jeho cestu hradem, a ho to dostávalo do nemalých rozpaků. V takovéhle situaci se mu vždycky honily hlavou myšlenky typu "Mají nějaké podezření?" nebo "Tuší snad něco?" Nenáviděl tyhle pohledy, byl z nich jako na větvi a nevěděl, co má udělat. Cítit něčí upřený pohled v zádech tak dlouho, jak jen to bylo možné, byla jedna z nejnepříjemnějších věcí. 
Na komnatu si Draco už dlouhou dobu nevzpomněl. Nedělala mu žádné potíže, nikdo se o ní nějak nezmiňoval, takže úplně opomenul její existenci.
V noci se mu ale zdály takové sny, že se ráno probouzel celý vyděšený a zpocený, a rychle chvátal do sprchy se umýt. V takových snech většinou figuroval on a Harry, pevně zaklesnutí v sobě a líbali se, mazlili nebo hladili. Každou noc se bál zamhouřit oči, věděl, co ho čeká a jak to bude probíhat. Nejhorší na tom bylo, že Blaise si už několikrát stěžoval, že Draco ze snů vykřikuje nesrozumitelné věty a slova, zmítá sebou a sténá.
Zatím se mu dařilo se vždycky nějak vymluvit, řekl mu třeba, že se mu zdálo, jak Voldemort mučí jeho otce nebo matku, a že se to stále opakuje. Blaise mu to věřil.
Hodiny byly čím dál tím horší. Nejenže se absolutně nedokázal soustředit a byl neustále zasněný, ale jeho úkoly pozbyly jakýkoli význam. Do pojednání o měsíčním kameni pro profesora Snapea naplácal jen nějaké útržky, které si zapamatoval z výkladu a jen díky tomu, že byl ze Zmijozelu, nedostal známku Troll, ale Dostatečné. Harry se tenkrát příšerně vztekal, že dostal Přijatelné, přitom měl dvakrát více textu, a on, Draco, dostal Dostatečné. Snape za to srazil Nebelvíru 10 bodů a seřval Harryho za drzé a neslušné chování. Ačkoli se k němu Snape choval slušně a dokonce mu zlepšoval známky, měl Draco v tu chvíli dát mu jednu pěstí.
Takhle plynuly dny, týdny a měsíce a nic se neměnilo. Sny se mu zdály pořád, vyučování bylo čím dál horší a studenti si ho měřili pohledem každou chvíli. Ale jednou večer, když se chystal do sprchy, zaslechl rozhovor nějakého chlapce a dívky. 
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama