Vnitřní boj 13.

25. prosince 2010 v 20:44 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
Jsem originál! Řekněte mi - kdo ze Zmijozelských se zamiluje do Nebelvírské holky? Nikdo! A Kdo ze Zmijozelských se zamiluje do Nebelvírského kluka? To už tuplem nikdo! Jsem cvok, už jsem se totálně zbláznil. Dokonce už ani v hodinách nevnímám výklad. To všecko jenom kvůli němu! Proč jsem takový debil? Proč, proč, PROČ? Samé proč! Otázky, na které neznám odpověď. K čemu jsou čáry a kouzla? K ničemu! Já nepotřebuju žádné zaklínadlo na pohárky, žádné zmenšovací ani omračovavcí. Chci kouzlo pro zrušení lásky! Tohle bych teď nejvíc potřeboval. Když si to tak vezmu, vlastně jsme na tom stejně jako mudlové. O majetek přece nejde, ale jde o zamilovanost, o lásku a o partnerství. My si taky nemůžeme vybrat, do koho se zamilujeme. Světe, div se... ten krutý, chladný Draco Malfoy je teplej... A to není všecko, ba ne! Ještě k tomu se zamiluje do svého největšího rivala, z největší rivalské koleje! Už odpradávna jsou Zmijozel a Nebelvír proti sobě! Kdo to kdy viděl, aby spolu chodili! Poskvrnil jsem celou naši kolej. Promerlina, kdyby se tohle dozvěděl otec, už bych se tady nikdy nepodíval! Možná bych to ani nepřežil. Uvažoval Draco cestou z učebny přeměňování. Měl teďka hodinu volno, takže se rozhodl, že si to namíří do knihovny, jestli tam náhodou nenajde něco, co by souviselo s novou komnatou. 

"Dobrý den, madame Pinceová," pozdravil Draco a trošku se zastyděl. Vzpomenul si na nedávnou hysterickou scénu, kterou tady předvedl. Knihovnice si jej ale očividně ani nevšímala, a dále se věnovala urovnávání velikých encyklopedií. 
Draco zamířil k malému dřevěnému stolečku hned vedle dveří. Bylo to tady útulné, na každém rohu svítily louče a obrazy známých spisovatelů lemovaly zdi. Prošel si první polici ve snaze najít nějakou zajímavou bichli. Nic. Prošel si tedy druhou. Nic. Prošel si třetí, čtvrtou, pátou, ale nenašel ani zmínku, ani nejmenší článeček. 
"Tak to je teda masakr," povzdechl si a těžce dosedl na židli. Najednou její rozviklané tenké nožičky křuply, a Draco se i se stolkem překotil dozadu. Ozvaly se poděšené výkřiky a všichni si na něj začali ukazovat a pošklebovat se. Madame Pinceová tady byla hned.
"Pane Malfoyi! Už jsem vám jednou říkala, že tady budete mít vstup zakázán! A úkoly si dělejte kde chcete! No jen se podívejte na tu spoušť!"
Draco měl chuť si dát pár facek. Mnul si hlavu, na které mu pomalu rašila boule. Uhodil se taky do kolena a do lokte.
Já jsem takový smolař! Co se to se mnou v poslední době děje? Profesorka McGonagallová měla pravdu, měl bych nad sebou trošku popřemýšlet a vzpamatovat se. Takhle už to dlouho nevydržím.
Jedním švihem hůlky dal dohromady drobné sedátko a začal se zkroušeně omlouvat. Madame Pinceová byla neoblomná.
"Týden sem ani nevkročíte, je vám to jasné? Nedopustím, aby tady někdo dělal nepořádek a ničil jistě velice potřebnou školní výbavu!"
"Ale já..."
"Dost! Už jsem řekla! Nebudete mi odmlouvat, pane Malfoyi! Za týden, nashledanou!"
Draco ublíženě zasténal a za doprovodu posměšných pohledů se loudavým krokem ubíral pryč.
Ovanul jej chladný vzduch a pocity smutku z něj vyprchaly, nahradil je vztek.
A za to všecko může ten prokletý Potter! To jen díky němu jsem se dneska už dvakrát znemožnil, a vsadím se, že to nebylo naposled! Seš tupec, Draco, tupec s velkým T! Už se začínáš podobat na Crabbea a Goyla, ještě se pořádně přecpat a přibrat pár kilo, a můžeš se přidat k nim do party imbecilů! 
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama