Vnitřní boj 3.

29. listopadu 2010 v 18:50 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
"Přidat kůži z hřímala, zamíchat proti směru hodinových ručiček... ano, to by bylo, teďka dvě kapky z mandragor..." Draco se spokojeně pousmál nad svým výsledkem, když se jeho lektvar zbarvil do karmínově rudé barvy. Nenápadně se porozhlédnul, jak se daří ostatním spolužákům, ale většina z nich nad svým kotlíkem jen sklesle stála a mračila se. Ozvala se v něm jeho škodolibá stránka a na všechny, kterým se dryák nepovedl, se pobaveně zašklebil. Doufal, že jednou by taky mohl dostat V*. Sice se profesor snažil mu co nejvíce nadržovat, aby Draco dosáhl těch nejvyšších úspěchů, za celý školní rok se mu ale podařilo získat jenom jedno V. Naposledy zamíchal svůj lektvar a ohlásil Snapeovi, že je se svou prací hotov.
"Vidím, že jste tady asi jediný, pane Malfoyi," ozval se protáhlým hlasem profesor, a přísně se podíval po třídě. "Naberte do ampule váš vzorek, a doneste mi ho sem." Draco si oddechnul. Malou lahvičku na jeho lavici naplnil Lektvarem lásky a s poněkud pyšným výrazem ho přinesl Snapeovi. Všiml si, že se na něj upírají všechny pohledy v místnosti, včetně toho Harryho, a to mu udělalo dobře. Učitel si překvapeně prohlédl ampulku a nešetřil chválou. Draco se zatetelil štěstím, a na profesorův příkaz si sbalil pomůcky a vyšel ze sklepení.  
***
Do očí jej uhodily ostré sluneční paprsky, prosvítající skrze otevřená okna. Oproti ponuré učebně lektvarů to byl velký rozdíl. Byl teplý letní den a všichni žáci vesele tlachali na chodbách, procházeli se nebo mířili na Bradavické pozemky. Draco neměl v plánu nic zajímavého, a nakonec se rozhodl, že se zajde podívat k jezeru.
***

Jakmile vyšel ven, do nosu jej uhodila svěží vůně květin a stromů. Nadechl se té krásy a i když by to ostatním nikdy nepřiznal, bylo to pro něj jako balzám na duši. Pomalu došel až k jezeru a kochal se pohledem na stříbřitou vodu, po které ve vášnivém tanci pluly vlnky.
Posadil se pod velký rozložitý dub a na chvíli zavřel oči.
V sovinci bylo pusto prázdno, byl tady jediný. Ani jediná zbloudilá duše v tuhle chvíli nezašla poslat psaní svým blízkým. Obešel si všechny sovičky kolem dokola, až konečně našel tu svou. Připevnil jí na nožku svůj dopis se vzkazem pro rodiče, že se tady má dobře, neustále se drží u Crabbea a Goyla, žádné problémy nemá a pochválil se svým dnešním výsledkem z lektvarů. "Leť," zašeptal tiše a vypustil ze svého ramene sovu pálenou. Opřel se o okenní římsu a zadíval se do okna. Lehký vánek mu čechral vlasy, před sebou spatřil Hagridovu hájenku a několik studentů, kteří Hagrida zřejmě přišli navštívit...
Vrzly dveře, a dovnitř nakoukla černá střapatá hlava.
"Ále... Potty, co ty tady? Nemáš přece komu posílat dopisy, ne?" Zaútočil Draco okamžitě, Harry ani nestihl vkročit oběma nohama do sovince. Očekával, že se na něj naštve, začne mu nadávat a cokoliv jiného, ale Harryho reakci doopravdy nečekal. Místo urážek se jen zamračil, ale nevypadal naštvaně, spíš, jako by ho to mrzelo. Draco poznal, že přestřelil...
"Já-" začal se omlouvat, ale černovlásek ho přerušil mávnutím ruky.
"To neřeš, za tu dobu co tě znám, už jsem si zvykl." Neřekl to ale příliš přesvědčivě a jeho hlas byl tichý.
"Promiň, nemyslel jsem... prostě mi to vyklouzlo," ospravedlňoval se. Nesnesl pohled do Harryho zoufalých zklamaných očí.
Harry vyhledal Hedviku, a ta mu vděčně přistála na ruce. Jeho pohled se jako mávnutím hůlky změnil na veselý, a tančily mu v něm neposedné jiskřičky. Opatrně pohladil sovu po křídlech, a Draco se zatřásl. Téměř s nábožnou úctou zíral, jak Harry nežně laská Hedviku a přál si být na jejím místě. Omámeně vydechl.
Harry přivázal sově k pařátku malý stočený pergamen ovázaný stužkou, a něco jí zašeptal do ucha. Hedvika ho vděčně klovla do prstu a rozletěla se. Pak se Harry obrátil zpět k blonďákovi.
"Víš... Draco, ty bys možná byl fajn, kdyby..." odmlčel se a zadíval se na nebe.
"Kdyby co?" Zeptal se roztřeseně Draco.
Na Harrym šlo vidět, že má dilema, jestli mu to má říct, a nebo ne. Nakonec se rozhodl kladně.
"Kdyby ses pořád nechoval jako namyšlený floutek, kdybys taky někdy ukázal, že jsi jen člověk, stejná rasa, a ne něco víc než ostatní. Kdyby ses podíval kolem sebe, možná bys zjistil, že tvoje chování hodně lidem ubližuje... Kdyby sis nehrál na něco, co nejsi... tak by jsi byl fajn." 
Draco koukal, a koukal, a koukal. Tohle ani v nejmenším nečekal. Harry se k němu přiblížil, jejich obličeje dělilo jen pár centimetrů... a pak naléhavě zašeptal: "Draco, ať ti otec řekne cokoliv, nesmíš přijmout Znamení zla. Vím, že je to až za dlouho, ale prosím tě o to... Děsí mě ta představa, Pán zla je mocný, a dříve nebo později by tě stejně zabil. Bojuj za dobro..."
Draco se s trhnutím probudil a dezorientovaně se rozhlédl kolem sebe. Nikde nikdo. Hřejivé sluneční paprsky se skryly za šedými mraky, a Bradavice byly zahaleny mlhou. Opatrně vstal a s lítostí zjistil, že na sobě má jenom triko s krátkým rukávem a třese se zimou.
"Překvapuje mě, že jsi tady. Myslel jsem, že tady chodím vysedávat jenom já," ozvalo se za ním, a Draco se otočil. 

*pozn.autorky: pro ty, kteří nečetli knihu, úkoly a práce se v Bradavicích hodnotí písmeny.. V znamená výborný
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama