Vnitřní boj 2.

28. listopadu 2010 v 20:23 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
Když konečně dodělal esej, byl už čas na oběd. Zaklapl knihu a bez jakéhokoliv rozloučení se rázným krokem vydal k Velké síni. Studenty, kteří mu křižovali cestu, jenom odstrčil a když dorazil na místo, automaticky zamířil ke svému zmijozelskému stolu, vedle Crabbea a Goyla. Vypadalo to, že si ho nevšimli, až do té doby, než si důležitě odkašlal a sám se natáhl pro menší porci masa a brambor. Oba dva okamžitě odložili jídlo a předstírali, že celou dobu neměli nic v puse, a že vlastně ani nemají hlad. Draco by jim to možná uvěřil, kdyby se tak hladově nedívali na jeho sousto, se kterým je schválně provokoval. Když už měl dost jejich civění, obrátil se na ně a podrážděně pronesl: "Co se na mě díváte, jako kdybych vám právě řekl, že jsem mudla?" Crabbe i Goyle se trochu vzpamatovali, a začali urychleně nabírat svými tučnými prsty co nejvíce dobrot, ležících na stole. Draco se ušklíbil, a zatímco jeho dva kamarádi se znova plně věnovali hodování, on se nevědomky rozhlížel po místnosti, hledající jednoho jistého černovlasého chlapce s jizvou na čele... 

"Kam koukáš?" Drcnul do něho z levé strany Blaise Zabini a zubil se od ucha k uchu.
"No... cože? Já nikam nekoukám..." Otočil se na něho Draco.
"Když myslíš..."
Draco se začervenal. Kdyby tak někdo zjistil, kdo je středem jeho zájmu. Napíchl si na vidličku brambory a pomalu jedl. Ujistil se, že Blaise se už o něj nezajímá, a znova vyhledával dotyčnou osobu. Těkal očima ze strany na stranu, ale stále ji nikde nemohl najít. Pomyslel si, že Harry už asi vyšel ze síně, když vtom ho najednou spatřil... uprostřed hovoru s tou mudlovskou šmejdkou. Právě se něčemu hrozně smáli a tahali Weasleyho ze židle, aby už konečně šel. Draco naštvaně prásknul skleničkou s dýňovým džusem, odsunul talíř a za doprovodu nechápavých pohledů Crabbea a Goyla co nejrychleji vypochodoval z místnosti. Plánoval si, že se zavře ve své ložnici a pěkně nad vším popřemýšlí a nalíská si... ale jeho plány padly ve chvíli, když se za ním ozval hlasitý výbuch smíchu a chvíli po tom Potterův hlas.
"Ale, ale... Malfoy... Kam tak chvátáš?" Weasley se rozchechtal znova a Grangerové cukaly koutky. Draco místo zbědovaného výrazu nasadil profesionální bezstarostnou masku a otočil se. Jejich pohledy se spolu znova střetly, Harryho hluboké oči vypalovaly Dracovi v srdci díru. Tak palčivé a přesto tak chladné.
"Tobě do toho nic není, Pottere!" Odsekl a měl co dělat, aby se mu hlas nezlomil v půli věty.
"To sice ne... ale nemůžu si nevšimnout, jak se na mě u oběda čumíš..." Harry uhodil hřebíček na hlavičku. Draco ztuhnul, jakoby na něj použili Petrificus totalus. Cítil, jak mu hoří tváře, jak se do nich hrne červeň, a nezbylo mu nic jiného, než sklopit hlavu. 
Ty pitomče... tak řekni něco, sakra, řekni mu, že má halucinace, že se na něho nedíváš... Tak dělej, řekni to! křičel na sebe Draco v duchu, ale jeho hlasivky ho neposlouchaly. Nezmohl se ani na jediné slovo. Jak trapné! Celou situaci nakonec zachránila Grangerová.
"Harry, nezahazuj se s ním! Pojď, musíme ještě za profesorkou McGonagallovou." Popadla ho, a Weasleyho za rukávy a táhla je pryč. Draco by přísahal, že než zmizeli za rohem, se na něj Harry vševědoucně zašklebil. Dracovi spadl kámen ze srdce, a poprvé ve svém životě byl Hermioně vděčný. Nebýt jí, kdo ví, jak by to celé dopadlo. Vlepil si pořádnou facku. A pak ještě jednu.
Promerlina! Jsi přece Malfoy! Nemůžeš se takhle ponižovat! Tohle se stalo naposledy, je ti to jasné?! Vynadal si v duchu a zamračil se.
Ještě chvíli tam tak stál a pak se instinktivě podíval na hodinky. Za chvíli mu měla začít hodina lektvarů s profesorem Snapem. Povzdechl si a šel k učebně.
***
Když tam dorazil, učebna už byla odemčená, ale nikdo v ní nebyl. Draco vešel dovnitř, a posadil se na své obvyklé místo v druhé lavici. Vytáhl si esej, připravil kotlík a čekal. Za chvíli se dovnitř začali trousit i další žáci, a nakonec dorazil i Snape. Draco se mermomocí snažil nedívat se na Harryho, a dokonce se mu to i povedlo. Profesor se podíval po třídě a promluvil.
"Předpokládám, že jsme tady dnes všichni. Takže... pokusíme se namíchat Lektvar lásky," seznámil studenty s plánem dnešní hodiny, a několik děvčat v předních lavicích se zachichotalo.
"Vzorky je zakázané vynášet z učebny," zpražil je Snape ihned, a dívky posmutněly.
"Veškerý postup máte předepsán zde." Mávl hůlkou a na tabuli se začaly psát písmena, slova a věty. "Pro pomůcky si přijděte dopředu, a zároveň mi zde přineste i svoje eseje. Můžete začít." Pokynul jim profesor, a všichni se vyhrnuli z lavic, aby si nabrali to, co potřebují. Draco počkal, až si každý vezme věci, potom se teprve sám vydal ke katedře, na kterou odložil esej, a z první lavice si sebral přísady. 
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama