Vnitřní boj 1.

27. listopadu 2010 v 23:43 | Delight ^^ |  Vnitřní boj
Když ho poprvé viděl, hned si byl jistý, že to pro něj není jenom obyčejný kluk. Když procházel kolem kupé ve vlaku, v obyčejném vytahaném tričku a starších džínách, a za sebou táhnul hnědý nepříliš velký kufr, věděl, že se mu zařezal do paměti, a jen tak ho z ní nevymaže. Když se potkali před Velkou síní, a on odmítnul jeho prosbu o přátelství, byl neuvěřitelně zklamaný. Když ho, a jeho kamarádíčky úmyslně nahlásil profesorce McGonagallové za noční toulky na chodbách, tajně doufal, že si jejich trest odpyká s nimi. Když se dozvěděl, že jdou do Temného lesa, a on půjde s ním, srdce mu v hrudi začalo vzrušeně bít. Když si konečně uvědomil ten pravý důvod svého chování, zavřel se ve své ložnici a poprvé v životě plakal. Když se hádali, byl šťastný, protože to byla ta jediná příležitost, jak s ním komunikovat. Když ho spatřil za rohem chodby vedoucí ke kabinetu profesora Snapea líbat se s tou malou Weasleyovou, krev se v něm vařila jako bublající lektvar v rozžhaveném kotli. Byla to snad láska?
***
Bylo 7 hodin ráno, 19.listopadu, a Draco se právě probouzel. Zvuky, které slyšel zpočátku tlumeně, se mu čím dál víc přibližovaly a slyšel je mnohem zřetelněji než předtím. Protřel si oči, pořádně se protáhl a zamžoural vedle sebe. Kdyby nebyl tak rozespalý, protočil by oči, zašklebil se svým typickým malfoyovským úšklebkem a pořádně je oba dva seřval. Zmohl se ovšem jenom na to, že si přetáhl polštář přes hlavu.
"Dej to sem! Ty jsi je měl včera! Máš je pokaždé!" Křičel Goyle.
"No a co! Máš si pro ně chodit sám! Nejsem žádný poskok!" Odporoval Crabbe, zatímco vzduchem létaly čokoládové muffiny s třešničkou navrchu.

"Tak proč mi pro ně pořád chodíš?" Zařval hystericky Goyle.
"Protože kdybych pro ně nešel, tak mi nedáš celý den pokoj a vyčítáš mi to!"
Blaise Zabini, který byl na nohou už od svítání, se rozpačitě podíval kolem sebe, a potom se nenápadně vyplížil z ložnice. Řev Crabbea a Goyla se nedal unést, a i když si Draco chtěl ještě na chvíli zdřímnout, už neusnul.
"DO PRDELE! TADY SE ČLOVĚK NEMŮŽE ANI VYCHRÁPAT, ANIŽ BY MU TADY NĚKDO ŘVAL PŘÍMO U UCHA! KVŮLI PITOMÝMU ŽRÁDLU! TO VÁS VÁŽNĚ NEZAJÍMÁ NIC JINÉHO NEŽ DORTÍČKY?" Vyjel na ně a vyskočil z postele. Crabbe i Goyle ztichli a vypadali poněkud vyděšeně.
"J-já… teda…ehm…to udělal on! Je to lakomec!" Ukázal Goyle na svého stejně vykuleného kamaráda.
"To není pravda! Chtěl po mě, abych-" začal se obhajovat Crabbe, ale Draco ho přerušil.
"Vůbec mě nezajímají vaše historky! Tohle je ložnice, tady se spí. Jestli se chcete přetahovat o jídlo, tak jděte někde jinde!" Rychlým pohybem hůlky zastavil poletující muffiny a položil je na svůj noční stolek. Potom jednoduše vyčistil zeď od červené šťávy z třešní a dodal už trochu klidněji: "Abyste se nehádali, tak si je nechám já." Pohodil hlavou ke stolku a jasným gestem vypadněte-už-odsud jim pokynul ke dveřím. Oba dva se rozběhli pryč - poněkud rychle, vzhledem k jejich váze - a Draco se svalil zpátky na postel.
***
Na snídani ve Velké síni dorazil o dost později, než obvykle. Když si sedal ke stolu, bylo už v místnosti jenom pár opozdilců. Ale jeho tady neviděl. Kdo ví, kde je. Co právě dělá. S kým je. Třeba je s tou mudlovskou šmejdkou nebo s tím zrzavým chuďasem. Nebo s malou Weasleyovou…
"Kdybych tak mohl být na jejím místě," uvažoval smutně a sklonil se nad svým talířem.
Neměl moc velký hlad, tak si párkrát ukousl z toastu, zapil dýňovou šťávou a vydal se pryč. Chvíli jen postával před velkými dubovými dveřmi síně, ale potom se rozhodl, že si zajde do knihovny. Musel stejně ještě vypracovat esej do lektvarů na téma Mandragory a jejich využití, a knihovna byla dobré místo na uvažování. O samotě.
"Viděli jste je, jak rychle upalovali pryč?" Ozval se smích zpoza rohu, když Draco kráčel chodbami. Patřil Grangerové, Draco to poznal hned při první hlásce.
"Kdo ví, co jim Malfoy provedl. Ještě nikdy jsem je neviděl tak utíkat," promluvil druhý hlas posměšně. Ten byl nepochybně od Weasleyho. Draco se zastavil a natiskl se na chladnou zeď.
"Ani jsem nevěděla, že to vůbec umí. Vždycky se pohybovali jako šneci. Ale když přijde na věc, tak se zvládne všechno." Dodala Grangerová a rozesmála se nanovo.
"Co je s tebou, Harry? Jsi nějaký skleslý," ozval se už vážněji Weasley a Dracovo srdce udělalo kotrmelec. Takže on je tam s nimi. A místo, aby Draco něco udělal, tak tady stojí a poslouchá cizí rozhovory. Navíc si povídali i o něm. Jen počkejte!
Sebevědomým krokem nakráčel mezi ně, nosánek pěkně nahoru a rty stáhnuté v úšklebku.
"Ale, ale… Potty a jeho milovaní kamarádíčci." Pronesl hrdě, ale v duchu si za své chování nafackoval.
Všichni tři se na něho otočili a vypadali, jako by do nich právě uhodil blesk.
"Umm… o čempak jste se to právě bavili?" Zeptal se provokativně.
Grangerová a Weasley mlčeli, ale Potter, opět jako hrdina, promluvil.
"Tak jestli to chceš slyšet… O těch tvých přitroublých kumpánech, kteří dneska zorganizovali takový úprk, jako kdyby jim hořela koudel u zadku." Odpověděl klidně a založil si ruce na hrudi.
Draca jeho gesto vyvedlo z míry. Sledoval Harryho svalnaté paže a představoval si, jaké by to bylo, kdyby se mu položil do náruče, kdyby jeho famfrpálem zhrublé prsty nenasytně rejdily po celém Dracově těle…
"A taky jsme se bavili o tobě." Dodal Harry a jeho hlas blonďáka vrátil do reality.
"Na to vás užije, pomlouvat za zády. Místo abyste mi to řekli do očí." Vyčetl jim Draco, ale vzápětí zalitoval svého činu. Přímo před obličejem mu totiž najednou stál Harry Potter, jejich nosy se téměř otíraly o sebe a Draco cítil jeho teplý dech na své tváři. Šedé chladné oči se spojily s těmi brčálově zelenými a tvořily spolu jeden pomyslný světelný pruh.
"Tak do očí? A co přesně bys chtěl slyšet?" Zašeptal Harryho svádivý hlas.
Ještě chvíli ho Draco hypnotizoval pohledem, bedlivě očima zkoumal každou pihu, každý rys jeho obličeje. Potom už to ale nevydržel, otočil se na patě a odešel směr knihovna.
***
Pozdravil madame Pinceovou, zbrkle si v regálech vyhledal dvě knihy o kouzelných bylinách, a roztřeseně usedl do nejbližšího křesla. Podle obsahu si vyhledal příslušnou stranu pojednávající o mandragorách, a nalistoval si ji. Snažil se soustředit na malá, hustá písmena, ale marně. V jeho mysli mu neustále vyvstávala Harryho tvář. Zase propustil uzdu své fantazii, zase vzpomínal na jeho plné rty, které přímo vyzývaly k políbení. A ty oči… dokázal se v nich tak lehce ztratit.
No tak, vzpamatuj se! Je to přece Potter, křičel jeden hlásek v jeho hlavě.
Na tom nezáleží! Třeba mě má taky rád, odporoval mu ten druhý.
To teda nemá! Zaprvé není gay, a zadruhé by se nezamiloval zrovna do tebe!
Ale klidně by mohl! Dneska, na té chodbě tě přece sváděl!
To se ti jenom zdálo. Blouzníš. Potter si s tebou jen zahrává,
stál si za svým první hlásek.
Nebuď si tím tak jistý! Takhle se k sobě nepřátelé nechovají,
snažil se ho přemluvit druhý.
Je to jen jeho taktika, jak tě dostat, a pak odkopnout…
"A dost!" Zařval Draco zoufale na celou knihovnu. Uklidňující ticho prořízl jeho zmučený hlas.
"Pane Malfoyi! Tohle je knihovna, a ne famfrpálové hřiště! Budu nucena vykázat vás z místnosti, jestli okamžitě nepřestanete řvát!" Ozval se naštvaný hlas madame Pinceové. Ostatní studenti se po něm jen překvapeně a zároveň vyděšeně ohlíželi.
"Omlouvám se," zamumlal potichu Draco a zahanbeně se sklonil nad knihou.
"Tak… teďka prostě na chvíli zapomenu na Pottera, a udělám si ten prokletý úkol do lektvarů…" Zašeptal si pro sebe a začal na pergamen vypisovat důležité poznámky.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama